Pavel Fischer pro Český rozhlas: Rusko okupuje cizí území, máme důvod být ostražití

Mohlo by dnešní prohlášení Sergeje Lavrova být dostatečnou odpovědí na obavy, které vznesla Poslanecká sněmovna a zahraniční výbor Senátu (o návrhu zákona, který legitimizuje okupaci)? 

Ministr zahraničí vrací debatu na místo, to je důležitý okamžik. Ještě si ale počkejme, jsou tam i další otázky. Ta novela zákona tam stále někde leží a je potřeba se podívat, co s ní bude – jestli o ní bude Duma nadále jednat v této podobě, nebo jestli ji bude nějak upravovat. Tento konflikt se nenarodil z čistého nebe, bylo to na základě konkrétní zákonodárné iniciativy v Rusku, která popírala mezinárodní právo a smlouvu o přátelství mezi našimi zeměmi. 

Jaká odpověď nebo jaké ujištění a z jakých míst by bylo pro Českou republiku dostatečné? 

To, co dnes zaznělo při rozhovoru a o čem nám říkal slovenský ministr zahraničí, je krok správným směrem. Mohlo to zaznít už před několika dny a Sněmovna by nemusela o ničem hlasovat. Nechme to téma ještě vychladnout. V Senátu máme plénum příští týden a budeme se té otázce také věnovat, možná už s lepším odstupem. To, co dnes večer zaznělo z ruské strany, je krok dobrým směrem. Ale nezapomínejme, že ten návrh zákona tam stále ještě někde v Parlamentu leží. 

Pokud se podobného ujištění dostane i prezidentu Miloši Zemanovi, který si pozval na Hrad ruského velvyslance, mohlo by se tím vše uzavřít? 

Určitě to bude velmi důležitá tečka za celou tou věcí, protože přeci jen slovo prezidenta a úroveň prezidenta je o několik pater výš. Je vidět, že se česká politická scéna dokáže sjednotit a že obě komory Parlamentu umí velmi rychle jednat ve věci, která je pro nás zásadní. To, co by mělo následovat, je otevřený férový dialog, ve kterém se budou věci nazývat pravými jmény. 

Naznačil jste, že to pro vás ještě není skončené, protože ten návrh stále v ruském Parlamentu je. Vy jste z ruské strany zaznamenal na parlamentní půdě nějakou sílící tendenci o přehodnocení oficiálního pohledu na vpád vojsk do Československa v roce 1968?

Ta tendence zdaleka není nová. Objevuje se mezi historiky, mezi nejrůznějšími politickými frakcemi a v Parlamentu je také slyšet. To není nic nového. To, co se mění, je bezpečnostní kontext. Žijeme v době, kdy Rusko opět okupuje cizí území – mluvíme o Gruzii nebo například o suverénním území Ukrajiny, o okupaci Krymu. To jsou nové věci, které s naší historickou zkušeností velmi těsně rezonují. Proto je potřeba nejenom sledovat debatu v ruské Dumě o tomto konkrétním návrhu, ale také to, jak je Rusko schopno plnit mezinárodní závazky. A tady máme důvody k tomu, abychom byli ostražití.