„Senát si mne na jednání pozval a já vyhověl,“ uvedl ke své poněkud překvapivé účasti na zasedání bezpečnostního výboru Senátu Jan Blatný. „Více mi nepřísluší komentovat. K Senátu i Poslanecké sněmovně chovám úctu.“ Blatný tak včera večer reagoval na dotaz Seznam Zpráv.
Zasedání svolal Pavel Fischer – senátor, bývalý diplomat a šéf senátního bezpečnostního výboru – na dnešní poledne.
Tématem zasedání je citlivá politická kauza posledních týdnů – odhalený podíl agentů ruské tajné služby GRU na výbuchu muničního a zbrojního skladu ve Vrběticích v roce 2014 a plánovaná cesta vicepremiéra Jana Hamáčka do Moskvy za účelem nákupu ruských vakcín a pozvání Vladimira Putina do Prahy.
„Od okamžiku, kdy Jan Hamáček vyjádřil úmysl odletět na jednání do Moskvy, jsem veřejně říkal, že cesta může být nebezpečná. Z vlastní diplomatické zkušenosti vím, že velvyslanec se musí politikovi dokázat postavit a stopnout jeho šílené nápady,“ řekl Pavel Fischer v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Ve středu se bude výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost zabývat tématem Vrbětice a dopady na bezpečnost ČR. Můžete říci, v čem ještě nemáte jasno a co tedy chcete na jednání řešit?
Naše země se nachází ve zcela výjimečné situaci. V této kauze hraje roli celá řada ústavních činitelů a institucí. Parlament má nezastupitelnou kontrolní funkci, Senát dokonce disponuje některými výjimečnými pravomocemi. V případě našeho výboru se navíc spojuje dohromady téma obrany, bezpečnosti a zahraničních věcí. A právě takto komplexně musíme posuzovat všechny okolnosti. Otázek je ještě mnoho, podrobnější být v tuto chvíli nechci.
K tomuto tématu jsou pozvaní čtyři hosté – exministr zdravotnictví Jan Blatný, ministr obrany Lubomír Metnar, ředitel Vojenského zpravodajství Jan Beroun a ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Proč jste si pozvali právě je a co s každým z nich chcete řešit?
Paní ministryně Benešová nakonec nepřijde, v pondělí se z jednání omluvila. Nabízíme jí několik náhradních termínů. Všichni pozvaní mají k tématu co říci, byť se to tak nemusí na první pohled jevit. Je v našem společném zájmu některé záležitosti objasnit – se vší úctou – v parlamentu, ne v médiích. Ohledně dalších témat nemohu zabíhat do podrobností ani předjímat otázky kolegů ve výboru, pracujeme často s důvěrnými informacemi a společně hledáme cestu. Jako předseda výboru považuji za svou povinnost být předběžně opatrný.
Budete se zabývat i okolnostmi cesty Jana Hamáčka do Moskvy? Co byste si s pozvanými hosty chtěli vyjasnit?
Na minulém jednání výboru jsme o cestě do Moskvy mluvili přímo s Janem Hamáčkem. Jednali jsme bez přítomnosti veřejnosti a médií. Mohu potvrdit, že jsme vyjádřili záměr se k tématu v nejbližší době na jednání výboru vrátit a pozvat ho znovu, nepovažujeme to za uzavřené. Pan vicepremiér již od nás pozvání dostal. Zatím neměl čas, ale věřím, že si ho brzy udělá. Jsme v parlamentní demokracii a složili jsme slib, že budeme dodržovat pravidla. Vláda bez kontroly parlamentu by nedávala smysl.
Co říkáte argumentaci Jana Hamáčka, který stále tvrdí, že cesta byla jen zastírací manévr, který měl zakrýt povolání českého velvyslance z Moskvy do Prahy?
Podle mého názoru jsou v tomto tvrzení trhliny, které by měl pan vicepremiér v příslušném parlamentním výboru objasnit. Ale musíme věnovat pozornost i slovům prezidenta republiky, který o cestě otevřeně tvrdí opak. To je pozoruhodné z vícero důvodů.
A co si o tom myslíte? Prezident Miloš Zeman v neděli hovořil o tom, že Jan Hamáček cestu vážně plánoval a že jeho příběhu o kamufláži nevěří. Dodejme, že v době příprav cesty měl tajné informace o zapojení ruských špionů do výbuchu ve Vrběticích jak prezident Zeman, tak vicepremiér Hamáček.
Sleduji výroky prezidenta s rostoucím údivem a znepokojením. Jeho chování na mě působí, jakoby se proměnil v detektiva na vejminku. Jenže tohle je opravdu vážná chvíle pro bezpečnost České republiky a on musí převzít politickou odpovědnost. Jinak je mimo svoji roli.
Jak podle vás příběh Jana Hamáčka vnímají naši zahraniční spojenci?
Mluvil jsem s mnohými kolegy z parlamentů našich spojeneckých zemí. Oceňují razanci, s níž k vyhoštění ruských agentů s diplomatickým krytím došlo. Oceňují také práci našich bezpečnostních služeb. Pro některé kroky nebo výroky vicepremiéra Hamáčka, premiéra Babiše i prezidenta Zemana jsem však jen těžko hledal vysvětlení. Spojenci se mě například otevřeně dotazovali, zda se opravdu náš velvyslanec chystá na vojenskou přehlídku na Rudém náměstí (Vítězslav Pivoňka se po diplomatické roztržce s Ruskem účastnil 9. května přehlídky na Rudém náměstí, pozn. red.).A musím říci, že to bylo nepochopitelné nejen pro naše spojence, ale i pro mě osobně. Úctu padlým lze přeci vzdát i jinak než salutovat na tribuně s generály, kteří nechali zabít naše občany v moravských Vrběticích.
Jan Hamáček odmítá to, co jsme popsali, tedy že jeho záměrem bylo v Moskvě udělat obchod ve smyslu milion Sputniků a pořádání summitu Biden-Putin v Praze výměnou za uhlazení kauzy Vrbětice. Umíte si ale vůbec představit, jak by mohl Jan Hamáček jet do Moskvy v době, kdy už věděl od BIS a policie o kauze Vrbětice?
Neumím. Od okamžiku, kdy Jan Hamáček vyjádřil úmysl odletět na jednání do Moskvy, jsem veřejně říkal, že cesta může být nebezpečná. Z vlastní diplomatické zkušenosti vím, že velvyslanec se musí politikovi dokázat postavit a stopnout jeho šílené nápady. I dobře míněná iniciativa nakonec může totiž poškodit zájmy republiky.
Myslíte si, že by bylo možné, aby tam Jan Hamáček s Rusy vyjednával o Sputniku a pozvání prezidenta Putina do Prahy a přitom o Vrběticích nemluvil?
Mám jistou zkušenost z mezinárodního vyjednávání. A poctivě mohu říci, že bych na základě diplomatické praxe svého ministra do takové situace nikdy nepostavil. Navíc naše země nepůsobí srozumitelně. Nedávno do Moskvy cestoval prezidentův „poradce“ Martin Nejedlý, který dodnes necítil potřebu uzavřít smlouvu s nejdůležitější institucí státu, a přitom pro ni pracuje. Jak takový člověk může být loajální? Komu? Neohrožuje jeho styl práce samotný úřad prezidenta republiky? Proč mu vláda ponechala diplomatický pas? Mohla ten cestovní doklad dávno vyhlásit za neplatný. A tady vidím to podstatné: Dokud se nepostavíme v podobných otázkách zásadově a srozumitelně, škodíme zájmům České republiky jakožto právnímu státu.
V pondělí NCOZ oznámila, že zahájila v této věci trestní řízení, a to pro trestné činy zneužití pravomoci úřední osoby a ohrožení utajované informace. Jak vy v souvislosti s tím teď hodnotíte postavení vicepremiéra a ministra vnitra Hamáčka?
O trestním řízení nemám podrobnosti, nemohu se k tomu vyjadřovat. Svůj pohled na věc jsem popsal.
Měl by rezignovat?
Nejsem poradce pana vicepremiéra. Ale vím, co by měl udělat: Přijít do parlamentu a věci vysvětlit. Jinak vytváří mlhu, v níž se ztratí nakonec i to, co odpracoval poctivě.
Očekával jste v souvislosti s oznámením, že za výbuchy muničních skladů ve Vrběticích stáli ruští agenti GRU, silnější reakci spojenců?
Podpůrné reakce našich spojenců nebyly malé, pokud studuji jednání v rámci NATO. Ale Česká republika hrubě podcenila přípravu diplomatické ofenzívy. Srovnat počty pracovníků na ambasádách je, viděno českou optikou, považováno za úspěch, ale naši zahraniční partneři nechápou, proč jsme to neudělali dávno. Obzvlášť pokud zde byly poznatky o působení tolika aktérů ruských tajných služeb. Svou roli sehrála slova Andreje Babiše o „útoku na zboží“. Tím žádného spojence nezískáte a působilo to nedůvěryhodně. Samostatnou pozornost by vyžadovaly výroky Miloše Zemana. Jeho předchůdce Václav Klaus zase mluvil o štěkajících pejscích, jakoby snad měl stejnou inspiraci jako Vladimir Putin. Takže zkrátka – jako předseda bezpečnostního výboru říkám, že jsem s utajovanými informacemi obeznámen a že výroky prezidenta včetně tvrzení, která pak musí korigovat vláda, striktně odmítám.
Chci zopakovat to podstatné – vláda má pro své rozhodnutí vyhostit diplomaty Ruské federace plnou podporu celého Senátu. S vládou chceme jednat o dalších krocích, protože pokud nás Ruská federace zařadila na seznam nepřátelských zemí, má to pro nás vážné následky a musíme reagovat. Zařadíme Rusko na seznam zemí, které u nás šíří terorismus? To jsou velmi vážná rozhodnutí a vláda potřebuje kroky koordinovat s parlamentem.
Udělala vláda při vyjednávání podpory se spojenci podle vás chyby?
Za vládu nese největší odpovědnost Andrej Babiš jakožto premiér. Je dojemné, že dokázal zavolat do Řecka kvůli našim turistům před začátkem sezony. Ale situace s Vrběticemi byla poněkud významnější. Komu jmenovitě zavolal předseda vlády? Vždyť připustil, že jeho vláda v rozhodující chvíli neměla ani plnohodnotného ministra zahraničí, a to je vážné. Zatímco ministr Petříček se za léta služby stal pro partnery prostě Tomáš, jeho odvolání bez náhrady nikdo nepochopil. Vicepremiér Hamáček byl pro ně málo známý náhradník. Nesmíme zapomenout ani na prezidenta, ten reprezentuje stát navenek. Když se Miloš Zeman rozhodl hrát na schovávanou v Lánech, může to působit jako veselá hra pro nejmenší. Ale tady jde o velmi vážnou situaci, v níž by se měl naopak mobilizovat.