K vystoupení ČR z postsovětských bank

Projev Pavla Fischera na 24. schůzi Senátu dne 7. dubna 2022 k Vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky návrh na vyslovení souhlasu s výpovědí Dohody o zřízení Mezinárodní investiční banky (MIB)

• záznam vystoupení Pavla Fischera
• stenozáznam schůze
• senátní tisk č. 213

Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové,

ty dva dnešní body, které projednáváme na úvod, to znamená vystoupení ČR ze dvou bank, kterým se stručně říká ruské banky, je velmi důležité. Ukončuje se tím totiž proces, ve kterém Senát měl velmi důležitou roli.

Než řeknu svých 10 bodů, které budou rychlým přeletem nad tím, co jsme tady v Senátu nad tou složitou tematikou dělali, jak na to reagovala, spíše nereagovala vláda, tak mi na úvod dovolte poděkovat osobně panu ministru financí Stanjurovi za jeho velmi precizní, rychlý, efektivní, zodpovědný a státnický přístup. Pokud den po ruské agresi na Ukrajinu přináší to téma mezi ministry EU na Ecofin, pokud začne tak rychle koordinovat další postup s členskými státy EU, s našimi spojenci, Slovenskem, Polskem, Rumunskem a Bulharskem, a koordinuje s nimi další postup, tak to je přesně, jak se mělo postupovat.

Teď vám ukážu příběh, co se tady dělo, abychom věděli, v jaké zemi žijeme, kdo jsou lidé, kteří budou muset vysvětlovat, proč v těchto bankách nadále navyšovali naši účast, dávali tam prostředky daňových poplatníků v rozporu s principy dobrého hospodáře.

Chtěl jsem především ocenit ten dnešní okamžik, kdy bychom mohli symbolicky říct, je to skutečně krok, který posiluje bezpečnost ČR. Uvidíte nyní na mých dalších bodech, proč.

Účast v těch bankách, to je můj první bod, je nedobytná. Svým způsobem bude velmi těžké získat prostředky českých daňových poplatníků zpátky. Je jedině dobře, že v tom nejsme sami. Tak se má postupovat, neměli bychom se v těchto věcech pouštět sami do boje, a proto chci ocenit ten přístup, který pan ministr tady připomněl. Náklady totiž nejsou jenom ekonomické, ale i bezpečnostní a politické. Proto bylo tak důležité z obou těchto organizací odejít. Dokonce Andrej Babiš v roce 2014, můžeme si to dohledat ve veřejných vyhlášeních, říkal: Je v rozporu s principem řádného hospodáře, abychom v těchto institucích zůstávali. Přitom to byl Andrej Babiš, který později, dokonce jako premiér, tyto věci zametal pod koberec. Za chvilku uvidíte, že některé ty jeho kroky mají i číslo jednací v naší spisové službě.

Nejde totiž o banky. To je, jako kdybychom si společně založili partu a zaregistrovali se jako parlament. Tyto banky nejsou banky. Jsou to mezinárodní instituce, to znamená, že efektivita nakládání v těchto společnostech není řízena ekonomicky, ale politicky. Jejich kapitálová přiměřenost v případě té MIB je dokonce asi tak na úrovni nějaké kampeličky. Pokud v nich ČR má akcionářské podíly, měli bychom se zajímat o to, podle jakých pravidel se tam vlastně rozhoduje, když to nejsou pravidla hospodářská, ale politická. Tady je začátek nebezpečí, o kterém mluvíme, protože největší práva, největší vliv si tam ponechávalo Rusko.

Můj třetí bod. Andrej Babiš a jeho vláda dokonce rozhodla o vystoupení z té předchozí banky MBHS, banky pro hospodářskou spolupráci, ale tento úkol sama nesplnila. Dokonce to vyvolalo údiv. Máme záznam ve veřejných zdrojích, že dokonce i ministr Zaorálek vyslovil údiv, jak je možné, že vláda neplní své vlastní úkoly.

Můj čtvrtý bod. Mezinárodní investiční banka se začala stěhovat z Moskvy do Budapešti. To byl bod, který jsme vlastně dostali do rukou jako Senát, protože bylo potřeba ratifikovat změnu smlouvy, kterou tento přesun adresy sídla banky z Moskvy do Budapešti vyvolal. Tehdy jsme chytili ten spis a začali se zajímat a zjistili jsme, že Mezinárodní investiční banka krátce předtím podepsala strategickou smlouvu se společností Rosatom, která jakoby náhodou později dostala privilegovanou zakázku v Maďarsku na stavbu jaderné elektrárny.

Můj pátý bod. ČR stále dojížděla na zasedání obou rad. Je potřeba si položit otázku, jak uplatňovala vliv v dozorčích orgánech těch organizací. Tam jezdili za ČR funkcionáři, dostávali za to peníze, často jezdili na druhý konec světa na služební cesty, ale přitom tam neplnili úkoly, které dokonce dostali od vlády. To stojí za naši pozornost měli bychom se dál ptát, jak je tohle možné.

Za další, ředitel této banky, Mezinárodní investiční banky, má zajímavou historii. Jeho otec byl dlouholetým šéfem expozitury KGB v Budapešti. Snad odsud je vidět také, v jak nebezpečném prostředí jsme se nacházeli.

Můj sedmý bod. Ministerstvo financí v roce 2018, ministryní byla Alena Schillerová, schvalovala to vláda, souhlasilo s navýšením 7 milionů eur z prostředků českých daňových poplatníků do této banky. A to bylo v době, kdy už jsme to tady řešili a říkali jsme, pozor, něco se děje. Proč do toho dávat další peníze? Vláda na naše otázky neodpovídala nebo odpovídala způsobem, který byl skandální. V roce 2019 česká vláda rozhodla o dalším navýšení téměř 6 milionů eur do této banky, o které věděla, že by bylo dobré z ní vystoupit. Proto nás bude zajímat otázka, na kterou pan ministr nemusí znát odpověď, ale my bychom se mohli ptát, kolik dalších peněz tam šlo z peněz daňových poplatníků, protože šlo o expozici, abychom byli bankéři, která byla toxická, nebezpečná a nenávratná. I proto ty náklady s tím vystoupením budou tak vysoké, protože vláda nekonala, a nekonala navzdory tomu, že byla upozorňována nejenom bezpečnostními složkami této země, ale i parlamentem, že by konat měla.

Samostatný příklad, který jsme řešili dokonce na našem výboru, měli jsme dokonce historicky společné jednání, ojedinělé jednání mezi VHZD a VZVOB, byla kauza Pilsen Steel.

Dovolte mi jenom připomenout, že se jedná o velkou firmu v Plzni, která šla do úpadku, konkursní správce dokonce řekl na záznam, že MIB, tato banka, dokonce přispěla k pádu této velké firmy. Když jsme se ptali ministerstva financí, jak je možné, že nekonala, ministerstvo financí nám řeklo: Víte, MIB nám pomohla v Pilsen Steel zachovat zaměstnanost a pracovní místa, to je přece dobré. Tak jsme se zeptali předsedkyně odborové organizace Pilsen Steel. Její odpověď na výboru, na parlamentní půdě nebylo potřeba zbytečně překládat. Řekla jedinou větu. Řekla, že žádné peníze k pracujícím nebo k zaměstnancům Pilsen Steel nepřišly. Takže stojí snad za pozornost, že Pilsen Steel v té době byla v ruských rukou, takže MIB platila ruským majitelům firmy na našem území peníze, které ale nikdy nepřišly k zaměstnancům, pro jejichž pracovní místa a pro jejichž ocenění jejich práce byly určeny.

Tady je potřeba znova se vrátit k tomu, že v té době nejenom Andrej Babiš, ale i Alena Schillerová věděli a nekonali. To má svoje náklady nejenom bezpečnostní, ale také ekonomické, o kterých mluvil tady pan ministr financí.

Než skončím, chtěl jsem upozornit i na dopis, kterým pan premiér Babiš, když jsme tady chtěli vystoupení z MIB probírat, respektive tehdy se mluvilo o ratifikaci změny té smlouvy, požádal parlament, předsedu Senátu Jaroslava Kuberu konkrétně, abychom ten bod z jednání Senátu stáhli. Mluvil o zpětvzetí s tím, že ho musí dokončit, přepracovat, teprve potom nám ho znovu předložit. Takže máme vládu, která nejenom nekonala, ona dokonce i to, co jsme měli ratifikovat, vzala zpátky a nechala v nějakém právním limbu, ve kterém se čeká na ratifikaci věcí, které se nehodí.

Proto jsem chtěl upozornit na to, že tento příběh dnes končí, s principy řádného hospodáře je potřeba porovnat naši bezpečnost, naše závazky, dokonce pracovní místa v Pilsen Steel, která z MIB nikdy neviděla ani korunu, promiňte, možná teď přeháním. Ale zdá se mi, že je potřeba, abychom poděkovali vládě Petra Fialy, osobně panu ministrovi financí, protože řešil úkoly, které mu zanechali jiní, ty úkoly byly velmi složité i z hlediska mezinárodních vztahů. Proto chci ocenit, že to vzal na platformu EU a s našimi spojenci připravil další postup.

Pane ministře, tohle je pro nás chvíle radosti, úlevy, protože se konečně začínají věci dít způsobem, jak se patří. Děkujeme.