Projev v Senátu
K otázkám pomoci Ukrajině a mezinárodní spolupráce s Čínou a Latinskou Amerikou
Projevy|21.6.2023
Projev senátora Pavla Fischera na 13. schůzi Senátu dne 21. června 2023 k Informaci vlády ČR o pozicích vlády ČR a o programu jednání Evropské rady, které se koná ve dnech 29. – 30. června 2023
- videozáznam vystoupení Pavla Fischera
- stenozáznam schůze
Vážený pane předsedo, dámy a pánové, vážený pane ministře,
jednáme o pozicích vlády pro jednání Evropské rady, která bude 29. a 30. června. Celá řada věcí už tady padla, ale já bych některé rád doplnil a rozvedl. Zmínil jste ve vašem vystoupení, a myslím, že to byl i můj předřečník, otázku členství Ukrajiny v Evropské unii. To znamená co nejrychleji otevřít, nejlépe do konce roku, přístupové rozhovory s Ukrajinou. Já bych tady chtěl jenom upozornit, že bychom neměli přeskočit jednu důležitou etapu. A to je, aby Ukrajina splnila všechny podmínky. Jinak bychom mohli přehlédnout něco velmi důležitého.
Těch 7 výhrad, které Evropská komise zaslala do Kyjeva, je tak zásadních – například se týkají právního státu –, že kdybychom to přehlédli, tak bychom si mohli udělat velký problém, a to uvnitř Evropské unie. Už dneska, jak dobře víme, Evropská komise vede velmi zásadní a velmi závažná jednání s politickými dopady právě kvůli nedostatkům právního státu se dvěma členskými státy – s Polskem a s Maďarskem. A bylo by velkou chybou, kdybychom přehlédli, že i na Ukrajině je velký problém s právním státem, dokonce mnohem větší.
Proto bych chtěl tady dát jednu nuanci, kterou vidím jako zásadní. Ukrajině pomoci s humanitární asistencí bez podmínek, samozřejmě. Ukrajině pomáhat s dodávkami výzbroje nebo výcviku bez podmínek. Na mezinárodním poli jí pomoci prosadit její existenci a suverenitu bez podmínek. Ale tam, kde si musíme dát podmínky, to je právě otázka otevření negociací do Evropské unie. A dělali bychom velkou chybu, kdybychom zavřeli oči teď, protože až bychom je potom otevřeli, tak by mohlo být na některé věci pozdě. Vím, že na to vláda České republiky bude dávat jistě důraz, ale v té naši rozpravě bychom to neměli bagatelizovat nebo přehlížet. Nyní jedna další poznámka k Ukrajině.
V minulém týdnu 6 senátorů této komory bylo na Ukrajině. Byli jsme nejenom na západě, ale také poblíž té zničené přehrady v Kachovce. A to, co jsme slyšeli, přesahuje skutečně naši představivost. 250 tisíc občanů bez vody, 40 tisíc pod Kachovkou, kteří tam přišli a zachraňovali se z Chersonu a kteří se mohou dát na pochod. Tak důležitá je proto i naše humanitární pomoc postiženým touhle tou šílenou katastrofou spojenou s výbuchem Kachovské přehrady. Protože kdybychom na to nedbali, tak opravdu budou desetitisíce a vlastně statisíce občanů na Ukrajině bez základních potřeb a vydají se na cestu. V souladu s politikou vlády pomáháme potřebným na místě, je proto potřeba zvýšit úsilí.
To, co jsme slyšeli na místě, je naprosto jednoznačné: potřebujeme pomoc s odminováním, a to nejenom na zemi, ale také na vodě, protože celou řadu těch min, které tam byly připraveny, doslova spláchla voda. A tady musíme být velmi, velmi opatrní. To znamená pomoc ženistů, pomoc uprchlíkům na místě. A také nezapomenout – a tady děkuji mému předřečníkovi – na otázku skandálních deportací dětí ve velkém. Mluvíme o desítkách tisíc dětí. Kdybychom na to dali ten klíč, který v Moskvě vytvořili, to znamená, že to jsou ukrajinské děti, které nemají mít právo na svůj vlastní jazyk a svou vlastní kulturu, tak se dotýkáme něčeho tak závažného, jako je otázka genocidy. A tady víme, že každý členský stát, tedy i Česká republika, má povinnost konat, dokonce preventivně, pokud se objeví první náznaky genocidálního chování. A proto je potřeba, abychom tady o tom mluvili a abychom se k tomu vraceli. Děkuji všem, kteří se v tom zasazují.
Nyní k tématu, které bude také na pořadu jednání Evropské rady a které tady již bylo zmíněno, a sice spolupráce mezi Evropskou unií a Severoatlantickou aliancí. Jak dobře víme, přítomen bude také generální tajemník. Tady jenom připomínám všem naše usnesení z 12. schůze z 31. května k přípravě summitu NATO ve Vilniusu v červenci, kde doslova stojí, že „podporujeme poskytování výcviku a dodávek výzbroje a dalšího vojenského materiálu na Ukrajinu a podporujeme členství Ukrajiny v NATO v nejbližším možném termínu“. Proto jsme vyzvali vládu, a pořád ještě cituji z našeho usnesení, „aby otevřela diskusi o jasné cestě pro vstup Ukrajiny do Severoatlantické aliance a perspektivě bezpečnostních záruk“. Proto je tak důležité, abychom podpořili i úsilí Evropské komise v tom navyšování kapacit bezpečnostního a obranného průmyslu v Evropské unii, tedy i v České republice.
A tady snad je potřeba jenom zmínit jako ilustraci, že některé bankovní úřady v Evropské unii odmítaly pomáhat s investicemi do obrany, protože to bylo z jejich pohledu nekorektní. Já mám za to, že je na čase, abychom probudili i tyto finanční ústavy a ukázali jim, že skutečné potřeby našich zemí jsou dneska opravdu jinde, než oni si ve svých ideologických plánech vlastně stanovili v dobách míru. Doby míru jsou pryč, musíme se připravovat, a to včetně toho, že bankovní ústavy budou poskytovat oporu našemu obrannému a bezpečnostního průmyslu.
A nakonec pan ministr zmínil otázku Číny a Latinské Ameriky, oběma bych se krátce chtěl věnovat. V případě Číny je potřeba, aby si vláda spolu s evropskými státy vyjasnila, jestli už jsou potvrzeny informace o tom, že Čínská lidová republika začala dodávat zbraně v konfliktu na Ukrajině, a to Rusku. Pokud by se to potvrdilo, tak je potřeba z toho vyvodit naprosto jednoznačné závěry. Viděli jsme totiž snímky zbraňových systémů, které Čína dodávala wagnerovské skupině. A wagnerovská skupina, to je Rusko. Měli bychom si tedy v tom ujasnit, jaká bude další cesta. A já navrhuji, abychom začali s plnou vážností mluvit o sankcích, které se dotknout nejenom Ruska, ale i těch, kteří Rusku pomáhají, tedy v tomto případě i Číny.
V případě Číny by nemělo zůstat stranou naší pozornosti, jakým způsobem se rozvíjí otrocká práce v Číně a jakým způsobem vlastně i z výrobků, které se dovážejí do Evropské unie, se často za zneužití otrocké nucené práce v Číně stává zboží, které běžně u nás konzumujeme. Tady je potřeba, abychom i našim privátním firmám začali klást otázky, za jakých podmínek dovážejí z Číny, za jakých podmínek se tam vyrábí a jestli jsou splněny ty úplně základní parametry pravidel, například jak je staví Mezinárodní organizace práce, jejímž signatářem přeci také Čína je. To, že se jejími ustanoveními a pravidly neřídí, to je skutečně velký problém.
Pozor na strategickou závislost na Číně. Tak jako jsme se navázali na ruský plyn a zjistili jsme to až pozdě, příliš pozdě, a nyní za to platíme cenu, příliš vysokou cenu, měli bychom si dávat pozor na strategickou závislost na čínských technologiích, která už je dneska realitou.
A nakonec Latinská Amerika. Včera výbor pro zahraniční, obranu a bezpečnost přijal usnesení pod číslem 70 k naplňování dohody mezi Evropskou unií a Kubou. Proč zrovna Kubou? Kuba je součástí té skupiny států, která bude na summitu států Karibiku a Latinské Ameriky s Evropskou unií v červenci 2023. Problém je, že Kuba, zatímco zkouší využívat pomoci a výhod z Evropské unie, tak se začíná sbližovat s Ruskem, těsně spolupracuje s Íránem a íránským režimem, s Čínou, s Korejskou lidově demokratickou republikou a mohli bychom pokračovat.
Bylo by velkou chybou, kdybychom přešli mlčením skutečnost, že před několika týdny navštívil Kubu vysoký představitel Evropské unie pro zahraniční politiku Josep Borell. Josep Borell měl na Kubě – a má to za úkol podle smlouvy, kterou jsme podepsali s Kubou – zmiňovat lidská práva, setkávat se s občanskou společností, a protože na Kubě jsou také tisíce politických vězňů, z nichž někteří jsou doslova uzavřeni ve vězení preventivně v rozporu s právním řádem, tak by mělo být jeho povinností, aby na to upozornil. Borell ale mlčel. Kdyby byl v normálních poměrech, už bychom měli navrhnout jeho odvolání. Tady je potřeba, abychom zmínili nejenom Borella, ale například vězně svědomí José Daniela Ferrera Garcíu, nositele Sacharovovy ceny, který už je třetím rokem zavřený a už několik měsíců zůstává nezvěstný.
Proto je potřeba, aby Česká republika zvedla sebevědomě téma Kuby a ohradila se proti vystupování nejvyššího vysokého představitelé Evropské unie pro zahraniční politiku, protože se nám zdá, že nenaplňuje svoje povinnosti. Tady se zastavím. Děkuji, pane ministře, za vaše vystoupení.