K návrhu prezidenta republiky na obsazení Ústavního soudu Pavlem Simonem

Jeden příklad za všechny: Advokátní komora, jejíž kandidát nebo kandidátka neprošli, teď veřejně dodávají další jména a další kandidáty, a dokonce žádají o přijetí u vás. Ne. Samozřejmě že v rámci občanské společnosti je dobře mluvit o kvalitních jménech, ale tahle pravomoc patří hlavě státu a je naší povinností v Senátu, aby v rámci sdílené pravomoci, kterou za to také neseme, jsme Vaši pravomoc, pane prezidente, sdíleli a nepřipustili podobné aktivity, které někdy vypadají jako nátlakové.

Stejně tak chci navázat na svého předřečníka: stanovisko Soudcovské unie také stojí za pozornost. Zkrátka měli bychom hlídat, aby proces jmenování, a tady s Vámi souhlasím, pane prezidente, umožnil vybrat ty nejlepší. Ale vaše otázka, co se změnilo, má jednoduchou odpověď: přeci jmenujeme dnes – společně s Vámi, my potvrzujeme, vy jmenujete – celkem 13 z 15 soudců. To je obrovská výměna. A je naší povinností, aby tam například zůstávali kvalitní kandidáti, to znamená, aby ti, co se osvědčili, mohli pokračovat. Protože co to je stát? Stát je přeci kontinuita. My nemusíme dělat volební kampaň, kdy vyměníme všechny, a mně tady chybí zamyšlení nad tím, jak příští Ústavní soud má vypadat a proč tam třeba chybí silné osobnosti, které se osvědčily a mohou přenést tu zkušenost, institucionální paměť a institucionální zkušenost do příštího Ústavního soudu. A tady je potřeba, abychom skutečně hlídali jednoho každého kandidáta. Zvýšená pozornost, kterou tu věnujeme jednotlivým nominacím, přeci také pomáhá vyjasňovat pravidla nebo kritéria.

Nyní bych přešel ke konkrétnímu kandidátovi, panu doktoru Pavlu Simonovi. Na úvod bych řekl, že nemám nic proti podnikání. Naopak, bez podnikatelů se naše země neobejde. Já nemám nic proti úsilí o zdravý životní styl. Dokonce každý, kdo pracuje s lidmi, aby nežili ve stresu nebo nezdravě, by měl zasluhovat naši podporu a veřejné ocenění. Ale tady máme skutečně otázku, zda tohle všechno musí být na jednom místě u jednoho soudce, který je tak prestižní, že přichází na Ústavní soud. A já jsem mu položil otázku, jak máme rozumět tomu, že začal podnikat, že založil společnost s ručením omezeným, proč s tím potom přestal a zda je to srozumitelné. Dostali jsme odpovědi, nebudu je tady už dál replikovat.

Takže vedle té rozhodovací praxe – i té jsem se věnoval, ale protože tady už padly argumenty, nebudu je opakovat – chci upozornit na to, že pro mě je pedagogická činnost skutečně zcela konkrétně vymezena. I té se pan soudce věnuje, protože přednáší právníkům. Ale když někoho učíte hrát kanastu nebo mariáš a máte na tom postavený byznys, rodinný byznys, tak to prostě není pedagogická činnost, protože výdělečná činnost, kterou soudce Simon provozoval, je z mého pohledu skutečně sporná z hlediska zákona o soudech a soudcích. A když se zaposloucháme do reklamních výzev soudce Simona, které jako Dr. Pavel Simon, Orel v hnízdě, nabízí svým klientům, tak říká, že první tři lekce budou zdarma, pak už vás to ale dovede k tomu, abyste zaplatili, protože vlastně tam je nabídka mnohem širší. Nabízejí se prožitkové lekce a kurzy, které stojí tisíce až desetitisíce korun.

A pak je tam otázka, proč bychom se měli vůbec takového kurzu účastnit? Odpověď je jasná: protože se učíme přímo od doktora Pavla Simona, Dr. Pavla Simona. A to je vlastně ta otázka: zda zakládat firmu s. r. o. ve dvou, s manželkou, je totéž jako si koupit akcie nějaké velké akciové společnosti, která je kotovaná na burze. Protože pokud jste ve dvou a máte s. r. o., tak správní radu, respektive rozhodnutí o směřování firmy můžete řešit každý den, když se doma potkáte. A do toho nám opravdu nic není, ale tady jde o to, že soudce Simon měl formou, kterou na sebe vzal, 50% účastí v s. r. o., přímý podíl na řízení té firmy, protože byli jen dva a nebyl vůbec problém, aby do toho promlouval. A tohle mi přijde hodno naší pozornosti. Kdyby zůstal u nezisku, dával své pedagogické schopnosti jako fyzická osoba, to také náš právní řád umožňuje, tak neřeknu ani popel. A právě proto, že pan soudce, který má být na Ústavním soudu garantem ústavnosti v naší zemi, si s tím nelámal hlavu a šel cestou nejkratší, tak to vyvolává velké otázky.

Nesouhlasím s tím, že zkratka Dr. Pavel Simon je otázka pravidel českého pravopisu, jak nám tu pan soudce uvedl. To prostě tak není. A když jsme o tom mluvili na Ústavně-právním výboru, tak doslova, cituji jeho slova, řekl: „Přišlo mi jako dobrý nápad, že ukážu, že mám akademické vzdělání,“ konec citace, a dále pokračoval: „Nejsem lékař, nenabízím žádné léčení.“ A pokračoval: „Nikde ve videích nenaznačuji, že bych někoho léčil nebo že bych byl lékař.“ A já mám pocit, že to neplatí. Uvedu jednu citaci a pochopíte. Cituji, pan doktor Simon říká: „Každá nemoc se nejdříve odehrává na úrovni energie, než se přenese na úroveň těla. A dokud je na úrovni energie, tak se s tím dá dělat spousta věcí. Když už na úrovni těla, je to obtížnější.“ To jsou zdravotní rady. Když se podíváme na druhou, a už potom nebudu zdržovat: „Teď je ideální doba k tomu, začít připravovat svoje srdíčko na léto, které se blíží.“ A mohu pokračovat dál. To jsou zdravotní rady.

A proto si myslím, že bychom měli být pozorní v tom, co soudce, který sám říká, že neléčí, vlastně ve videích nabízí. Není proto možné, aby obstál v mých očích kandidát, který si takto účelově vykládá pojmy, jako je výdělečná činnost, doktor nebo pedagog.

Milí kolegové, vážené kolegyně, díky, že jste mě vyslechli. Nechci teď říkat další citace z videí pana doktora Simona, ale on mě totiž nepřesvědčil. Budu rád poslouchat vaše argumenty, ale já opravdu nechci mít soudce s ručením omezeným. Děkuji vám za pozornost.