K situaci po odchodu arménské většiny z Náhorního Karabachu

Vážený pane předsedající, dámy a pánové,

k humanitárním potřebám a situaci arménské menšiny v Náhorním Karabachu jsme jako k tématu přistoupili i na základě podnětu některých z vás. A projednávali jsme toto usnesení na našem výboru. O co jde? Ten konflikt mezi Ázerbájdžánem a Arménií je tak dlouhý, že ho vyřešit se nepodařilo mnoha prostředníkům nebo mezinárodním organizacím. Z postavení zejména menšiny Arménů v Karabachu, které je ale legitimním územím Ázerbájdžánu, bylo dlouhodobě velmi složité.

K tomu promísení populací došlo za sovětské éry. Je to smutné dědictví Stalina. A v současné době není vůbec jednoduché v té situaci zabezpečit všechna práva a bezpečnost občanů, kteří žijí na území, které je takhle promísené. A nemluvím jenom o Karabachu.

Vývoj, který jsme komentovali, nastal ve chvíli, kdy Ázerbájdžán vytvořil tlak na místní v Karabachu, především tedy Armény. Dostali strach a rozhodli se co nejrychleji opustit místa.

Vypadalo to tak trochu jako exodus. Těch, kteří se vydali na cestu, bylo sto tisíc. Byli jsme svědky toho, že přestože tam nedošlo k velkým ozbrojeným střetům, že tlak, který Ázerbájdžán vytvořil, byl takový, že lidi zkrátka vyhnal z jejich domovů.

Těm, kteří by zůstali, sice Ázerbájdžán navrhnul, že s nimi bude jednat, jako kdyby byli jeho vlastní, ale to není nabídka, kterou byste přijali. Protože právě vůči vlastním, kteří mají třeba jiný názor, se režim v Ázerbájdžánu nechová úplně uctivě. Je tam velmi vysoký počet politických vězňů, neexistuje tam svoboda projevu nebo svoboda shromažďování. A za této situace se Arméni z Náhorního Karabachu rozhodli, že budou hledat pomoc v Jerevanu. Já jsem chtěl na úvod ocenit kroky premiéra Pašinjana, to znamená arménského šéfa arménské vlády, který neeskaloval tu situaci, nešel do nějakého dalšího vyřizování si účtů nebo snahy využít ozbrojené síly, ale naopak přijal tu menšinu, která byla na úprku, zabezpečil její přijetí, její první potřeby. A zároveň sdělil, že mu jde o mír. Že mu jde o podepsání mírové dohody. A to za uznání suverenity a teritoriální integrity.

Tohle jsou slova premiéra Pašinjana, která řekl včera v Evropském parlamentu v Bruselu. Zároveň vysvětlil, a potvrzuje to svými konkrétními kroky, že má obrovský zájem za vládu Arménie prohlubovat spolupráci s Evropskou unií. Arménie už ratifikovala Římský statut Mezinárodního trestního soudu, který stíhá, jak jsme o tom před chvilkou mluvili, mimo jiné Vladimíra Putina. To už dneska znamená, ta ratifikace v Arménii, že by se tam ruský prezident neměl objevit, protože instituce, vyšetřovací instituce a policie by měly za povinnost ve spolupráci se soudy na základě tohoto mezinárodního zatykače prezidenta Ruské federace zatknout.

I na tom je vidět, že Arménie provádí důležitý obrat ve své historii a ve své politice. A je třeba ji za to ocenit. Nyní k tomu usnesení, které budeme číst. Mluvíme o humanitárních potřebách a situaci arménské menšiny v Náhorním Karabachu.

V bodě 1 připomínáme usnesení Výboru pro zahraničí věci, obranu a bezpečnost z 25. schůze, které pod číslem 179 dne 13. října 2020 ke konfliktu na území Náhorního Karabachu výbor přijímá.

Odsuzujeme, jako Senát, veškeré formy násilí vůči obyvatelům Náhorního Karabachu a vyzýváme všechny strany konfliktu, aby respektovaly základní normy mezinárodního humanitární práva a lidských práv.

Apelujeme na všechny zúčastněné strany, aby nezneužívaly současné vyostřené mezinárodněpolitické situace k násilnému řešení konfliktu a aby urovnaly konflikt cestou jednání při respektu k územní celistvosti a suverenitě.

Žádáme – to je bod 4 – zajištění bezpečnosti a ochrany obyvatel Náhorního Karabachu na základě dodržování principů charty OSN a všech příslušných mezinárodních úmluv a zásad mezinárodního humanitární práva a lidských práv.

Za páté vyzýváme Ázerbájdžán k umožnění volného a nerušeného průchodu obyvatelstva Náhorního Karabachu, včetně bojovníků, kteří složili zbraně, Lačinským koridorem.

Za šesté naléhavě žádáme Ázerbájdžán, aby do oblasti náhorního Karabachu umožnil přístup mezinárodním pozorovatelům, kteří by sledovali zacházení s místním obyvatelstvem.

Za sedmé vyzýváme všechny zúčastněné strany, aby se zdržovaly poškozování kulturních a historických památek na území Náhorního Karabachu, a zachovaly tak světové kulturní dědictví nacházející se v této oblasti.

Za osmé zdůrazňujeme význam poskytnutí humanitární pomoci a podpory lidem v postiženém regionu, a proto vyzýváme vládu České republiky, aby v rámci svých možností byla připravena poskytnout pomoc zejména těm nejzranitelnějším, jako jsou matky s dětmi a děti bez doprovodu.

A nakonec pověřujeme předsedu Senátu, aby o tomto usnesení informoval předsedu vlády.

Dámy a pánové, žádám vás o laskavé podpoření tohoto usnesení. A těším se na rozpravu. Děkuji.