Ke konsolidačnímu balíčku

Projev senátora Pavla Fischera na 18. schůzi Senátu dne 8. listopadu 2023 k Návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů

• videozáznam vystoupení Pavla Fischera
• stenozáznam schůze
• senátní tisk č. 161

Vážený pane předsedající, vážený pane ministře,

jednáme o změnách zákonů v souvislosti s konsolidací našich veřejných rozpočtů. Dámy a pánové, ten konsolidační balíček bude mít svoje náklady. Změny zákonů vyhlížejí někteří s obavami. Já uvedu tři příklady.

Dohody o provedení práce. Systém se tady mění k nepoznání, zavádějí se odvody na pojistném, a to v různých limitech podle počtu dohod u zaměstnavatelů, takže nebude v podstatě možné pojistné odvádět v reálném čase, nebo dopředu. Z jedné dohody ano, ze druhé ne. Kromě dohodáře tomu budou muset porozumět na straně zaměstnavatele celá oddělení a někdo na straně státu. Ti všichni budou muset sledovat, evidovat, vykazovat. A výsledek?

Administrativní zátěž bude, podle mého odhadu, veliká. Může dokonce přesáhnout zisky ze zavedení tohoto systému, protože může dojít také ke změně chování aktérů na trhu. Možná, že se systém dohod nebude využívat tolik jako doposud. Chtělo by to jednoduchost. Chtělo by to přehlednost, chtělo by to vymahatelnost. A přitom tenhle návrh jako by šel přímo proti tomu. Máme-li vyřešit problémy na trhu, kde je nedostatek pracovní síly, tak tento návrh jde vlastně opačným směrem. A chceme-li například podporovat maminky na mateřské, aby si mohly přivydělat nebo se mohly postupně vracet na trh práce, tak tenhle návrh v tom zase až tolik nepomáhá. Naopak.

V konečném důsledku se část lidí bude muset stát možná rovnou OSVČ. Pod dohodami zůstanou především ti ohroženější, slabší, kteří si například nezvládnou zajistit živnostenský list a plnit povinnosti spokojené s podnikáním. I jim ale vzroste administrativní zátěž a systém pro ně bude komplikovanější. Problém je, že zatím neexistuje věrohodné řešení. Třeba registr, který by dohody evidoval a který by zaměstnavateli obratem sdělil, kolik má v danou chvíli srážet na pojistném. Jak se to bude řešit? Korespondencí mezi úřadem a zaměstnavatelem na měsíční bázi? Nehledě na to, že stačí, když nějaký zaměstnavatel A dohodáře přihlásí pozdě. V takovém okamžiku bude mít podle návrhu problém zaměstnavatel B, který je druhý v pořadí a který přitom nějak nepochybil. Pokud potom dojde k doměření pojistného, protože zaměstnanec přesáhl limit, kdo to po něm ale bude vymáhat? A jak, pokud už svou krátkodobou spolupráci s zaměstnavatelem mezitím ukončil?

Dohodáři například nejsou, pokud je mi známo, povinni mít datovou schránku jako OSVČ. A tak to může být celé komplikovanější, než se na první pohled zdá. Administrativní zátěž se zvýší, a to je v době, kdy potřebujeme šetřit výdaje na straně státu a zároveň rozhýbat trh práce, vskutku nešťastný krok.

Druhý příklad: účtování v cizí měně. Schválení vést účetnictví v cizí měně, jak to zákon umožňuje, zřejmě půjde nejčastěji o euro, když o tom jednáme měsíc a půl před koncem roku, považuji za relativně nekoncepční. Velké firmy se na to těší, copak o to, chtějí to a zvládnou to. Ale musí si nějak nastavit a odargumentovat použitou metodiku. Od státu to před koncem roku totiž nedostanou. Budou muset přenastavit všechny programy a zaučovat zaměstnance, aby to od 1. 1. 2024 mohli spustit.

Jenomže podle vyjádření finanční správy nebude možné připravit formulář daňového přiznání v eurech. Firmy tedy budou sice účtovat v eurech nebo v jiné cizí měně, ale pak budou za účelem daňového přiznání všechno převádět nějakým kurzem na koruny. Připadá mi to jako selhání ze strany státu, metodika není dneska připravena. Na jednu stranu pět minut po dvanácté schvalujeme zásadní legislativní změny v daňové oblasti, na druhou stranu ale rovnou říkáme, že tomu neumíme přizpůsobit náš systém a připravit například ten formulář pro daňové přiznání v cizí měně.

Technicky mohou být problémy například i ve chvíli, kdy bude zaměstnanec dostávat mzdu v eurech. Bude zaměstnavatel také moci platit odvody za zaměstnance v eurech?

Třetí příklad je pro mě nejcitlivější, jedná se o slevy na ty, kdo pečují o děti, o osoby nad 3 roky věku, osoby s handicapem. Jako kdyby z toho všeho vypadly. A přitom pečovat v domácnosti, v rodině o ty, kteří mají nějaký handicap, státu ve výsledku šetří miliony za ústavní péči. Návrh zákona totiž počítá s tím, že sleva na manželku, což je nějakých těch 24 840 korun za rok, bude nově podmíněna nejen výší příjmu, ale i věkem dítěte 3 roků.

To je v pořádku, pokud bychom to vzali tak, že matka se rozhodne být v domácnosti dobrovolně, a tak jí nechce stát poskytovat slevu. Naprosto tomu rozumím. Ale vláda zapomněla na matky pečující o postižené děti, které vyžadují celodenní péči. Tyhle rodiny šetří státu statisíce. A v péči o děti a mladistvé s handicapem jsou rodiče přece nezastupitelní.

Podobně bychom měli přiznat slevu na dani těm, kdo žijí ve společně hospodařící domácnosti s partnerem, manželem nebo manželkou, kterým je přiznán nárok na průkaz ZTP/P, pokud tento manžel nebo manželka poplatníka nemají vlastní příjem přesahující za zdaňovací období 68 tisíc korun. Pokud neoceníme péči o osoby s handicapem z hlediska daňového, bude to vlastně tak trochu asociální.

Takže potřebujeme-li rozhýbat pracovní trh, motivovat mladé, maminky na mateřské, OSVČ, malé a střední podniky, tak se mi zdá, že ten zákon v mnoha případech jde proti tomuto záměru. Protože bez systémových reforem, bez podpory pracovním trhu, bez investic nejen do fabrik nebo úředníků, ale také do mladých lidí, do vzdělávání a do zjednodušení celého systému sem nenalákáme zahraniční investory, odradíme ty tuzemské a nepohneme se z místa. To byly tři moje příklady.

To všechno jsou vážné nedostatky. Vláda na druhé straně umožňuje daňové úniky tím, že toleruje off shore struktury, kterých využívá řada českých oligarchů, což je velmi vážná věc. Zároveň jim totiž vládní zákony, které tady dostáváme, nezabraňují v přístupu k veřejným zakázkám. A tak ve výsledku vidíme, že těm největším podnikatelům, oligarchům se tu umožňuje na jedné straně přístup k penězům – vysávají stát prostřednictvím veřejných zakázek a dotací, které jsou, jak známo, placeny z peněz českých daňových poplatníků. Jenže pokud má takový bohatec ve své vlastnické struktuře svoje majetky nebo podnikatelské struktury vyvedeny do zahraničí do daňových rájů, pak i veřejné prostředky z České republiky mizí do zahraničí a nejsou tady řádně zdaněny. A to je špatně.

Je mi líto, že zákonné opatření, kterým by vláda už konečně omezila vyvádění prostředků do zahraničí, dneska na stole nemáme. Bude mě proto zajímat, kdy vláda předloží takovou zákonnou úpravu, aby uchazeči o veřejné dotace a zakázky prokázali, že nemají ve své majetkové struktuře nebo ve struktuře společnosti nějaké subjekty, které jsou registrovány v daňových rájích. Dokud o tom tady nebudeme jednat, nebudu mít jistotu, že se vláda vydala opravdu správným směrem.

Dlouho jsem tedy zvažoval, jak hlasovat. Vycházíme-li z toho, že se blíží konec roku, neměli bychom vládě házet klacky pod nohy. A je-li na tomto návrhu shoda pěti vládních koaličních stran, budiž. Proto jsem se rozhodl tento návrh neodmítnout. Něco je lepší než nic. Ale rád bych podpořil pozměňovací návrhy, které jsou tady připraveny a které mají odstranit některé vady.

Například nedostatek o slevě na dani pro ty, kdo se starají o osobu s handicapem. Doufám, že bude dnes příležitost o těchto návrzích ještě jednat.

Z toho všeho nejsem úplně nadšený. Návrh měl být totiž pro podnikatele vstřícný, ale jak je vidět na příkladu dohod o provedení práce, může jim naopak velmi zkomplikovat život. Měl být sociálně citlivý, ale na příkladu slevy na člena domácnosti s handicapem, na nějž zákon nepamatuje, je vidět, že sociálně citlivý není. Měl přinést razantní úspory, ale díra v rozpočtu, která vznikla zrušením superhrubé mzdy, tady zůstává dál. Tehdy jsem hlasoval proti. A nechci se ani dnes tvářit, jako kdyby příjmy už dnes byly na úrovni našich výdajů. Nejsou. A čím dříve vláda ČR tento problém skutečně vezme do ruky, tím lépe. Má totiž mou plnou podporu.

Dnešní návrh zákona, jehož cílem má být konsolidace veřejných rozpočtů, totiž má mnoho slabin. Ano, daňový balíček zůstal na půli cesty.