K situaci ve zdravotnictví

Projev senátora Pavla Fischera na 20. schůzi Senátu dne 14. prosince 2023 k Návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 281/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony 

• videozáznam vystoupení Pavla Fischera
• stenozáznam schůze
• senátní tisk č. 198

Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, dámy a pánové,

téma, které dnes máme na stole, týkající se odměňování lékařů, je mimořádně důležité. Moji předřečníci se toho dotkli a já bych chtěl na ně navázat. Tady nejde jenom o lékaře nebo zdravotní personál, sestry, ošetřovatele a další, tady jde o to, abychom si uvědomili, že jde o příznak nebo symptom, když budeme mluvit lékařsky, toho, že ten systém není správně kalibrován, že není kalibrován dlouhodobě. Nejde tu jenom o peníze, nejde tu jenom o počet studentů, zaplaťpánbůh, že jich máme dost, nejde tady jenom o počet lékařů na obyvatele, i tato statistika by nás mohla dovést k falešným závěrům, jak za chvilku ukáže. Tady jde o celkové nastavení systému, tak jak je u nás, systému zdravotnictví a jeho udržitelnost. Za chvilku vysvětlím na jednom příkladu, v jak velmi těžké situaci jsme.

Abychom to změnili, to není otázka peněz, ale je to otázka odvahy podívat se na ty problémy dnes, jak budou vypadat možná za 20 nebo 10 let. Pochopíme, že ten úkol je na prvním místě politický. Bude vyžadovat odvahu, leadership, tak jak řekl pan předseda Nytra, protože máme stále před sebou nějaké volby, bude to vyžadovat i konsensus napříč politickými stranami.

Pan předseda zdravotního výboru Kraus tady řekl, že zdravotnictví má setrvačnost. Chtěl jsem na to navázat. Ten systém má obrovskou setrvačnost. Problém, který řešíme dnes, se možná na něj zakládalo ne před 10 lety, jak tady někteří vzpomínali, nebo 12, ale mnohem dřív. Než lékař vystuduje, je potřeba 6 let, než vychováte specialistu, vynásobte si to třikrát. Tady vidíme, jak obrovskou odpovědnost mají ti, kteří dnes nastavují, koho budeme za těch 15, 18 let potřebovat jako specialistu. Tady jsem přesvědčen, že stát rezignoval na svoji roli. Protože my vidíme vývoj, demografii, ale vlastně řešíme akutní problém, kterým ale celkovou perspektivu řešení toho dlouhodobého systémového problému můžeme jenom zkomplikovat.

Aby stát skutečně chytře doprovázel lékaře, aby je doprovodil, aby se z nich stali specialisté v oborech, kde budou ne dnes, ale za těch 10, 15 nebo 20 let potřeba, tak to už vyžaduje velmi vysokou profesionalitu a jemné nastavení, abychom náhodou nepřehlédli něco důležitého.

Ten nedostatek lékařů, o kterém dnes slyšíme, začíná být velmi vážný. Bez velké reformy ta udržitelnost se nepodaří zabezpečit. Takže by mě spíš zajímalo, jestli bychom se tomu tady nemohli věnovat i z toho pohledu, kde budeme za 10 nebo 15 nebo 20 let, co máme dnes udělat, abychom celkovou situaci nekomplikovali.

Jeden příklad, který jsem sliboval před chvílí. Platby pojišťoven jsou dnes nastaveny tak, že jsou obory, které nesou, přinášejí velký zisk, a pak jsou obory, které zůstaly popelkou. Mluvil jsem s lékařem, který se dal do specializace, která je velmi okrajová. Je to menšinový obor, a přitom sám působí na světové úrovni. Pacienty má doslova z celé republiky i ze Slovenska. Za každou operaci, která trvá několik hodin, vytvoří pro svou nemocnici dluh. A to proto, že ta zdravotní pojišťovna má tak macešsky nastavené ty systémy ohodnocení, že na jeho obor se zkrátka nepamatovalo. Ne jednou, ne dvakrát, ale třeba 10 nebo 15 let.

Tento specialista, který operuje, dokáže třeba odoperovat 5 dětských pacientů za den, za den poctivé práce vytvoří své nemocnici dluh 150 tisíc. Když to potom začneme zkoumat, tak tím, že se to dlouhodobě neřešilo, protože jde o skutečného specialistu, dnes se u něj na oddělení čeká na operace ne rok, ne dva roky, slyšíte dobře, ne 3 roky, nečeká se u něj 4 roky na operaci, ale 5 let. Takže tady máme systém, který se tváří ve statistikách, že máme dost lékařů, že máme dost lůžek, ale z hlediska řízení těch oborů, které jsou velmi důležité, z hlediska specializace, která není většinová, není dobře honorovaná – pojišťovny se na to dívají, jako by to bylo cizí, – máme obory, které generují ztráty. Ne proto, že by nebyly na skvělé úrovni, ale proto, že ten systém někdo nastavil, a setrvačností se tam vytvářejí obrovské problémy do budoucna.

Zpátky k textu zákoníku práce, který tady představil pan vicepremiér, o kterém dnes jednáme.

Pro mě flikujeme problém, kupujeme si čas, jak řekli moji předřečníci, ale když už si ho kupujeme, tak ho, prosím, zkusme nepromarnit. Nejedná se jenom o odměny lékařů, i ty jsou důležité, ale jak jsem ukázal na příkladu toho specialisty, zdá se mi, že tady máme problém mnohem vážnější, před kterým když dnes budeme zavírat oči, mohli bychom vytvořit skutečně velmi vážný systémový problém pro ČR. Ten systémový problém je potřeba nejenom analyzovat na základě dat, ale také prodiskutovat tak, abychom vytvořili řešení, na kterém se dokážeme shodnout napříč politickými stranami, které bude udržitelné. Ve prospěch občanů ČR. Děkuji.