Elektrická auta z Číny jsou vážné bezpečnostní ohrožení

Vážený pane předsedo výboru pro bezpečnost,
Páni generálové,
Dámy a pánové.

Dovolte, abych zahájil své vystoupení jednou citací, potom historickým exkursem, a nakonec nabídl perspektivu do budoucna.

Sir Charles Dearlove, někdejší ředitel britské služby MI6, před měsícem vystoupil s varováním před dovozem elektroaut z Číny. Podle něj dnes čelí Spojené království závažné bezpečnostní hrozbě. Podle něj jsou auta napěchovaná senzory obdobně vážnou hrozbou jakou v minulosti představovala firma čínská Huawei pro sítě 5G. Varování podobně slyšíme z USA a dokonce i z Evropské komise. Je-li to hrozba, podobně jako bývala firma Huawei, jak tvrdí šéf britské zpravodajské služby MI6, pak mi dovolte krátký historický exkurs.

Mezi bezpečnostními institucemi České republiky stojí za pozornost výroční zpráva BIS za rok 2013. V ní se objevilo (v části 2.7 Kybernetická bezpečnost) vůbec poprvé i upozornění, že výrobky firem Huawei a ZTE představují potenciální nebezpečí. Trvalo pět let, než Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NUKIB) vydal varování. Postupoval v souladu se zákonem č. 181/2014 Sb., podle paragrafu 13, a varoval před využíváním technologií obou těchto čínských firem. Později reagoval prezident republiky.

Miloš Zeman sdělil, že “Huawei je příliš úspěšná firma, což vyvolává závist”. Bez důkazů prý ale jde jen o nepodložená obvinění, která jsou projevem “nekalé soutěže”. Později – v dubnu, a to 27/4/2019 – se prezident setkal při své návštěvě Čínské lidové republiky osobně dokonce se zakladatelem firmy Huawei a zopakoval, že má naději, že se jeho firma bude podílet na budování 5G sítí České republiky. Nakonec i jeho rozhovor pro deník Blesk z 20. ledna 2019 stojí za pozornost. Tvrdil v něm, že odmítavá reakce Pekingu na rozhodnutí NUKIB může poškodit zájmy našich firem jako Škoda nebo Home Credit. A že prý “NUKIB oklamal vládu, protože s ní nekonzultoval své rozhodnutí”.

Tento výrok Miloše Zemana není pravdivý. Něco totiž vím a je na čase, abych o tom promluvil. Bylo to 18. prosince 2018, kdy se výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost schází na své 3. schůzi a za přítomnosti ministra zahraničí, šéfů BIS a NUKIB projednal právě vydané rozhodnutí NUKIBu. Senátoři byli o tomto rozhodnutí předem informováni a byli požádáni o to, aby vládu v této rozhodující chvíli podpořili. Na schůzi proto vyjádřili podporu rozhodnutí NUKIBu a také v usnesnení vyzvali vládu, aby pokračovala v posilování kybernetické bezpečnosti a chránila suverenitu ČR.

Senátoři vycházeli z jednání se členy vlády a z toho, že vláda České republiky o chystaném opatření dopředu věděla a s NUKIBem koordinovala postup. Jsem hrdý na to, že vládu v tomto úsilí, a to právě v tak kritické chvíli, mohl podpořit právě senátní výbor, kterému jsem tento návrh předložil.

Nyní ještě zpátky k Miloši Zemanovi. V té době totiž měl Pražský hrad uzavřenu dohodu o propagaci právě s čínskou Huawei. Byla podepsána v roce 2014 a opakovaně byla prodloužena.

Dříve jsem působil jako diplomat. Dávno jsem věděl, že používání výrobků Huawei a ZTE je bezpečnostním ohrožením. Nyní připomenu kalendář. Přichází BIS a varuje před technolgiemi obou firem, psal se rok 2014. Pak trvá skoro pět let, než se z varování stává exekutivní rozhodnutí NUKIB. Tím by se měli všichni řídit. To se ale nestalo. Jak dlouho trvalo, než firmy a operátoři začali toto rozhodnutí brát vážně? Uběhly možná další čtyři pět let. Jak je možné, že trvá tak dlouho, než se věci evidentně ohrožující naši bezpečnost, dostanou z roviny informace do roviny rozhodnutí a začnou být realizovány? Na co se tu čeká? A jak je možné, že naše nejvyšší instituce nenašly v této rozhodující otázce shodu? Oslabily tím bezpečnost České republiky.

Jsme-li takto pomalí, měli bychom se z toho poučit. A to nejen pokud se jedná o nové technologie a nová ohrožení. Jedno z těchto ohrožení představují například elektrická auta z Číny.

Nedávno jsem se seznámil s aktivitami soukromé firmy, která slaví celosvětový úspěch. Pracuje s vyspělými technologiemi a dlouho vycházela z čínské produkce čipů. Dokonce celé komponenty, a to včetně softwaru, odebírali přímo z Číny. Bylo to nejjednodušší, nejefektivnější a nejlevnější.

Na základě rozhodnutí akcionářů museli odejít ze závislosti na dodavatelích z ČLR. S vědomím, jakou hrozbou může být pro jejich uživatele nezdravá závislost na komunistické Číně i s tím, jaké geopolitické otřesy mohou přijít, se jejich akcionáři rozhodli pokrýt zvýšené náklady na náhradní řešení a firmě pomohli, aby se zcela emancipovala.

A tady je první dobrá zpráva. Této firmě se to nejen podařilo, ale otevřel se jí celý americký trh. Tam, jak známo, nestačí, že navrhnete pro veřejnou správu řešení prosté čínských komponent. Ale musíte mimo jiné prokázat, že ve vašem portfoliu není nic toxického. Nelze tedy u pekaře přes ulici navrhnout laciné řešení s výrobky z Číny, a naproti v parlamentu přijít s řešením, které bude perfektně bezpečné, protože čínské technologie nebude obsahovat. Jinými slovy – bezpečná řešení  se prosazují všude, u státních institucí i u živnostníků. Tím dochází k vytlačování čínských technologií z trhu.

Pro uvedenou českou firmu to je fantastická konkurenční výhoda. Navrhují dnes bezpečná řešení a klient to ocení. Rád si připlatí. A pak je tu i odvrácená část této zkušenosti. A sice, že zatímco z USA tyto toxické technologie vytlačují, Čína hledá náhradní odbytiště. A zaplavuje jimi třetí svět. A také celou Evropu zaplavuje lacinými výrobky a technologiemi. A tady jsme u vážné geopolitické hrozby.

Pokud by k tomu docházelo delší dobu a stal se z toho trend, hrozí, že státy Evropy nebudou vnímat hrozbu Číny podobně ostře jako USA. To by však mělo vážné strategické důsledky. Tak jako nelze zajistit obranu a bezpečnost Evropy bez USA, hrozilo by, že se Evropa nebude umět bránit a dostane se do sféry čínského vlivu. Dopady pro naši bezpečnost budou zcela zásadní. Přenos a sdílení utajených informací přestanou být technologicky bezpečné.

Rozsáhlé přesuny vojenských jednotek ze západu Evropy na východ, ze severu Evropy na jih a opačně, jsou dnes nezbytné kvůli ruské hrozbě. Vyžadují, aby se i na našem území daly bezpečně sdílet utajované informace bez toho, že vytečou s pomocí čínských technologií do Pekingu nebo jinam. Celý přístup NATO, který předpokládá, že poskytneme zázemí jednotkám spojenců a budeme dobrými hostiteli, by byl tím ohrožen. A pokud by došlo ke strategickému neporozumění mezi evropskými státy a USA v rámci NATO, je zle. Odcizení Evropy a USA by mělo důsledky nejen v bezpečnosti, ale také prosperity, a nelze je ani vyčíslit. Bylo by to pro nás devastující.

Proto je důležité informovat občany České republiky, že tu existuje hrozba. Neměli bychom čekat, až nás zase nějaký úřad vyzve, abychom odstranili toxické technologie z naší kritické infrastruktury. Mohlo by uběhnout příliš mnoho cenného času. Je naopak v našem bytostném zájmu, abychom se chovali odpovědně už dnes. A to na základě dostupných informací a prvních varování našich autorit.

V tomto smyslu oceňuji varování, které v roce 2022 NUKIB zveřejnil. Nebylo to varování s autoritou vyplývající ze zákona, ale šlo o varování neformální. Upozornil v něm na některé nebezpečné technologie. Je důležité, že toto varování podepsaly i další instituce státu, mimo jiné ministerstvo průmyslu a obchodu nebo ministerstvo zahraničí. Jak budeme tomuto varování naslouchat? 

Dále je velmi dobře, že vláda České republiky věnuje takovou pozornost Indopacifiku. Protože bezpečnost a prosperita Indopacifiku těsně souvisí s bezpečností a prosperitou u nás, v Euroatlantickém prostoru. Posilujeme-li bezpečnost naší vlastní infrastruktury, má to příznivé globální dopady.

Není to zdaleka jen věc rozpočtu. Na prvním místě je otázka vůle a stanovení priorit. Ve výsledku o naší bezpečnosti nerozhodne jenom to, kolik peněz vynaložíme. O naší bezpečnosti nerozhodnou úřady, jak někteří požadují a pak se mají tendenci vymluvit na to, že úřady nekonaly včas. Jsem si jist, že o naší bezpečnosti rozhodne, zda se každý občan zachová odpovědně. Odolný občan je základem odolné společnosti. Bez osvěty toho nedosahneme. Osvěta je rozhodující.

Tak, jako za pandemie COVIDu se prokázalo, jak nezdravě jsme závislí na dodávkách z Číny. Tak, jako se v energetické krizi po napadení Ukrajiny ukázalo, jak je zničující naše závislost na dodávkách plynu a ropy z Ruska, neměli bychom dnes čekat, až bude další krize, abychom pochopili, že nezdravá závislost na technologiích z Číny ohrožuje naši suverenitu a bezpečnost. To už víme dnes.

Vezměme si jenom Internet věcí. Kolik chytrých spotřebičů má dnes samostatný přístup na internet 24 hodin denně! Některé se napojují přes bezdrátové sítě, jiné přes brány 4G (gateway), které zajišťují permanentní připojení. Pokud tyto komponenty pocházejí z Číny – a mnoho z nich už dnes máme i v našich autech se spalovacím motorem nebo domácích spotřebičích – pak máme vážný bezpečnostní problém. Měli bychom ho řešit teď a nečekat, až někdo vydá další úřední varování.

Čínská lidová republika je bezpečnostní hrozbou. Spolupracuje s Ruskem. Podporuje Rusko jako agresora v jeho tažení proti západu a proti Ukrajině. Čím dříve se naši operátoři a soukromé firmy rozhodnou ve prospěch bezpečných řešení, tím lépe pro ně. Tím větší mohou mít nakonec konkurenční výhodu oproti konkurenci. Neboť měnit technologie za provozu je extrémně nákladné a vyžaduje hodně času. A čas nám může v okamžiku krize zoufale chybět.

O naší bezpečnosti rozhoduje informovaný, odpovědný a odolný občan. Bez těsné spolupráce s ním, se soukromými firmami a neziskovým sektorem, s veřejnou správou a s těmi, kdo mají bezpečnost a obranu v popisu práce, to nepůjde. Ale naši bezpečnost nám ani zpravodajské služby, ani armáda, ani policie, ani ministr vnitra sami nemohou zajistit. Tady je potřeba nastolit širokou a těsnou spolupráci všech aktérů.

Nesmíme zapomenout na geopolitiku. Měli bychom si hlídat naše spojenecké vazby. Bude hodně důležité, abychom v této citlivé době, kdy jsou ve hře tak vážné geopolitické otázky, zůstali s našimi spojenci nablízko a udržovali s nimi strategický dialog a vysokou míru důvěry. Nenechme se rozhtrhnout zájmy Číny, která nás bude lákat do své náruče. Návštěva německého kancléře v Pekingu bohužel ukázala, že i velké sáty Evropy dělají vážnou chybu. Berlín mluvil o obchodu a hospodářské spolupráci. Ale my jsme přece povinni mluvit také, a to dokonce na prvním místě, o bezpečnosti a obraně. Jinak přijdeme o naši suverenitu a s tím ztratíme naději i na naši vlastní prosperitu.

Co říci závěrem? Až uslyšíme varování před čínskými elektroauty, která jsou napěchována senzory a sbírají už dnes citlivé informace v našich městech a v našich objektech, měli bychom zpozornět. Nestěžujme si pak na to, že jsme už do nich investovali. Nebo že nyní snad potřebujeme nový zákon, abychom pochopili, že taková technologie pro nás je bezpečnostním ohrožením. Omyl. Nový zákon nepotřebujeme. Nemusíme na nikoho svalovat odpovědnost. Neboť je to otázka naší vlastní odpovědnosti. Je jen třeba, abychom si konečně zvykli, že v dnešní době máme soupeře. A že z těchto soupeřů se už stali dokonce naši nepřátelé. Docela postačí, když se podle toho začneme také chovat.

Děkuji za pozornost.

Poslanecká sněmovna 27. května 2023
(Spatra, editováno a rozšířeno o podnět z diskuse)