Chtít spravedlivý mír pro Ukrajinu předpokládá, že musí skončit násilná rusifikace dětí

Prezident Zelenskyj představil mírový plán Evropě, když navštívil Řím, Paříž, Londýn nebo Berlín. Třeba německý kancléř Olaf Scholz slíbil další vojenskou pomoc bezmála za 1,5 miliardy EUR, další vojenské dodávky avizoval i francouzský prezident Emmanuel Macron. Největší podporovatelé Kyjeva, USA a jejich vrcholní představitelé znají detaily plánu už od konce září.

Podrobnosti toho ukrajinského mírového plánu nejsou známé. Nicméně jak by měl vypadat, aby se dal označit za realistický a udržitelný?

Pavel Fischer: 

To nejdůležitější pro jednání o míru se dělo už ve Švýcarsku, kde se sešlo na 92 reprezentantů států, z toho více než polovina byly prezidenti. A jak dobře víme, tak tam se vytvořila široká mezinárodní koalice na podporu mírového řešení pro ukrajinský konflikt. Takže tam z hlediska mezinárodního je mnohem důležitější platforma než iniciativa, kterou teď přináší prezident Zelenskyj, jejíž detaily neznám.

Roman Fojta, moderátor

Na druhou stranu toho jednání ve Švýcarsku se neúčastnila ruská delegace, naopak ho ještě bojkotovala, v podstatě vyjadřovala velký despekt, čili pokud tam nebude nějaká páka na Rusko, mají vůbec takovéto mezinárodní iniciativy nějaký smysl?

Pavel Fischer:

Teď jste to pojmenoval. Sedí-li za stolem někdo, kdo nechce jednat v dobré víře, v tomto případě Rusko, tak je potřeba si položit otázku, kdo by mírové rozhovory mohl garantovat? Měla by to být Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, která dříve tuhle práci dělala? Ne, ta je v troskách. Rusko jí doslova rozšlapalo a nemůže fungovat v současnosti při ukončení konfliktu, ve kterém Rusko je aktivní bojující stranou, je agresorem. Totéž bychom mohli začít analyzovat na úrovni OSN. Protože ani OSN o tom konfliktu nemohlo jednat na úrovni Rady bezpečnosti, protože, jak známo,  Čína s Ruskem to tam zablokovali způsobem, který vypadá, jako kdyby se domluvili. A jako kdyby Čína chtěla být spolupachatelem těch válečných zločinů. Je proto zcela na místě se ptát, kdy nastane chvíle pro to, aby Rusko bylo ochotno o něčem jednat. Zatím ta chvíle nenastala. Je potřeba zkrátka posilovat bojovou schopnost Ukrajiny, aby dá-li pánbůh, tak dlouho, aby Putin nakonec musel změnit svoje kalkulace. Neboť on vychází z toho, že Ukrajina zítra padne. A to se nesmí stát.

Roman Fojta, moderátor

Čili v téhle souvislosti s ohledem na to, co jste právě řekl, má pravdu ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, když říká, že Ukrajina musí být silná, jinak Vladimir Putin nikdy nebude vážně jednat o míru, čili není právě tohle ta cesta vyjednat ještě větší podporu západních spojenců a dostat Rusko pod tlak?

Pavel Fischer 

Je to tak. A je na čase, abychom se poučili z chyb, který se staly. Mě zaujala slova generálního tajemníka Severoatlantické aliance. Jens Stoltenberg, který nedávno skončil ve funkci, tak prohlásil V rozhovoru, myslím, že pro Financial Times, že kdybychom byli bývali dodávali Ukrajině mnohem víc zbraní ještě před vypuknutím konfliktu, možná bychom tím dokonce odvrátili tu strašnou válku, kterou Rusko rozpoutalo. Tak mluví člověk, který seděl u těch jednání, měl informace z nejvyšších kruhů, a to i z těch vojenských. Dobře ví, o čem mluví. Pokud se nepoučíme z těchto chyb, no, tak je budeme opakovat. A konflikt na Ukrajině, to znamená, ta hrůza, co tam rozpoutalo Rusko, trvá už 10 let, to je delší doba než druhá světová. Vrátíme-li se navíc nazpátek do roku 2008, no tak Rusko napadlo Gruzii. A je to stále stejné Rusko, stále stejný Putin, zatímco mezitím my jsme proměnili už naše prezidenty, vlády, generální tajemníky, jen ten ruský režim je stále stejný a stále stejně agresivní a možná, že dokonce z hlediska rétoriky je mnohem, mnohem nebezpečnější než dřív.

Roman Fojta, moderátor

V souvislosti s Ukrajinou se často mluví o spravedlivém míru, co si pod tím představit a znamená to, že se s ohledem na situaci na bojišti, kde vidíme ruský postup, stále jsou obsazená území, že se Ukrajina bude muset v rámci tohoto spravedlivého míru minimálně dočasně vzdát některých svých území.

Pavel Fischer  

Ten spravedlivý mír musí vycházet z mezinárodně uznaných hranic. Jiný řešení pro mě neexistuje. A pokud budeme mluvit o spravedlnosti, tak bychom měli mluvit na prvním místě o těch, kteří tou válkou trpí vůbec nejvíc, a to jsou ty desetitisíce ukrajinských dětí, který byly doslova uneseny do Ruska a násilně jsou rusifikovány. To má všechny parametry genocidy! A jak dobře víme, tak i Česká republika je signatářskou zemí Mezinárodní konvence pro potírání a prevenci genocidy. Takže my bychom měli začít od těch, kdo potřebují naši pomoc dneska nejvíc, to znamená u dětí, které byly vytrženy ze svých rodin, zbaveny nároku na svoji mateřštinu a jsou pod často cizími identitami nuceně rusifikovány na území Ruské federace. Pokud nebudeme mluvit o těchto obětech, které byly v tom konfliktu mezi prvními, nikdy nemůžeme mluvit o nějakém spravedlivém uspořádání. Nemáme ani na výběr. Jsme k tomu vázáni i na základě dohod, které jsme sami, jako Česká republika, uzavřeli.

 

Odpolední vysílání ČT24, záznam zde