Evropa pod palbou

Vážené dámy, vážení pánové,

V senátu jsme uspořádali veřejné slyšení o odolnosti vůči zahraničním vlivům. I proto si velmi vážím pozvání na dnešní setkání, které se zaměřuje právě na otázky institucionální odolnosti jako nástroje k zajištění akademických svobod. Ano, to téma je mimořádně aktuální. Protože svobody, a mezi nimi i ty akademické svobody, jsou dnes pod palbou.

Slyšení, o kterém jsem se vám zmínil, probíhalo v senátu 25. října 2020. Předtím jsme oslovili desítky měst, krajských úřadů, centrálních úřadu a institucí, a položili jsme jim svazek otázek směřujících právě k této tematice. Bylo to už více let od chvíle, kdy prezident Miloš Zeman vyhlásil novou etapu vztahů mezi Českou republiku a Čínou. Obrovská otevřenost a očekávání, která se tu spojovala s přísliby investic z Číny, přinášela změny v řadě úřadů, a to i na nižší úrovni. 

Stojí za pozornost, že přestože nebyl podepsán žádný závazný dokument ani mezinárodní smlouva, kterou by musel ratifikovat parlament, byly podepsány desítky různých typů prohlášení a memorand. Byli jsme svědky toho, že nejenom na centrální úrovni, ale především na úrovni samosprávy probíhaly kontakty s totalitní Čínou. To, co je obrovskou silou naší demokracie, se stalo ohrožením. Zatímco naše úřady jsou přístupné všem občanům bez rozdílu, tato přístupnost se může změnit ve zranitelnost, čelíme-li centralisticky řízené mocnosti, která přesně ví, čeho chce dosáhnout, má strategii a navíc si dokáže počkat. 

Příklady kladených uvádím jen obecně: kolikrát jste za poslední období, kdy Miloš Zeman vyhlásil novou éru vztahů s Čínou, navštívili tuto zemi? Kolik delegací z Číny přijelo k vám? Kdo hradil cestovní náklady? Byla podepsána nějaká memoranda? Nastaly nějaké bezpečnostní incidenty? A jakými dokumenty jste se při navazování spolupráce řídili? Tu poslední otázku jsme kladli s nadějí, že obdržíme informaci například o tom, že se úřady řídili textem bezpečnostní strategie České republiky. Ale mýlili jsme se.  

Tímto terénním šetřením jsme totiž zjistili, že naprostá většina iniciativy k navazování kontaktů přicházela z čínské strany. A to od institucí, které měly často velmi zvláštní nebo dokonce pochybnou právní identitu. Nebo sídlily na adresách, které vyvolávaly pochybnosti. Zjistili jsme, že veřejné správě chybí širší povědomí o bezpečnostních rizicích, které mohou plynout ze spolupráce s nedemokratickými státy. Zjistili jsme, že neexistují nástroje, jak promítnout priority zahraniční a bezpečnostní politiky do spolupráce se zahraničními partnery na těchto úrovních. Chybělo poradenství, jak navázat a vyhodnocovat spolupráci, nebo místo, kde by se sbíraly zkušenosti. Řada místních aktérů vůbec netušila, že by mohla konzultovat s ministerstvem zahraničí, kde by si mohli vyžádat konzultaci. A tak jsme dospěli k doporučení, že bude třeba rozpracovat strategické dokumenty státu pro všechny úrovně veřejné správy nebo vytvořit systém vzdělávání úředníků, který by je formoval v oblasti odolnosti před působením cizí moci.

Jak by dopadlo šetření v oblasti odolnosti vysokých škol a výzkumných ústavů? Už tehdy jsme si kladli tuto otázku, co dělat, aby naše výzkumné instituce nebo vysoké školy na to byly připraveny. Ostatně i dnes vidíme, že na Ukrajině jsou právě vysoké školy nebo výzkumná pracoviště terčem útoku. Jsou terčem útoku i z hlediska kybernetiky. A právě na Ukrajině se můžeme poučit. Těžko najdeme další podobný příklad, kdy se celá kybernetická struktura státu musela přemístit rychle do bezpečí před útoky Ruska. A přitom právě to se na Ukrajině podařilo. 

Mezitím pozorujeme, že se situace ve světě zhoršuje, zatímco my nadále žijeme v otevřené společnosti. Okna zavřít nelze, okenice zabouchnout jen tak nepůjde. Napětí roste, a přitom nelze mluvit o válečném stavu. I to je povaha dnešních útoků. A v tom je i jejich zákeřnost. Probíhají totiž pod hranou otevřeného střetu. Nelze na ně odpovědět výlučně vojensky. Musí na ně reagovat celý bezpečnostní systém včetně občanů. 

Je proto povinnosti státu, aby informoval občany o nových typech ohrožení. Je proto povinností státu, aby informoval firmy, že se mohou ocitnout ve vysoce rizikových oblastech, které dříve byly podnikatelsky vstřícné nebo kam je v minulosti dokonce stát lákal. 

Bezpečnostní situace se mění. Jako občané ČR svět nezměníme. Ale můžeme měnit to, jaké místo v tomto světě zastávat. Můžeme měnit to, jakou roli chceme v nových podmínkách hrát. Nejsme na to sami. Podobně musíme jednat v rámci Evropské unie. Podobně je v otázkách obrany a bezpečnosti třeba jednat v rámci Severoatlantické aliance.

Všechno je otázka priorit. Vlády si musí stanovit, na co vydávat prostředky z veřejných rozpočtů. Podnikatelé a investoři si musí uvědomit, že jejich rozhodnutí může mít strategický dopad na celou zem. Vítr se otočil, a proto investice ve vysoce rizikových oblastech mohou sice ještě přinést krátkodobý zisk, ale mohou nás také uvrhnout do fatální závislosti na mocnostech, které se chovají nepřátelsky. Zkušenost z pandemie, kdy jsme zůstali odkázáni na dodávky pomůcek z Číny, nebo fatální závislost na dovozech energie z Ruska v době energetické krize jen připomněly, že podobné krize mohou nastat velmi rychle.  

Nový vývoj má zásadní dopad i na univerzity. Není to tak dávno, kdy se ukázalo, že vedení ČLR chce prosadit, aby na univerzitách a ve veřejných institucích nebyly knihy kritické k současnému vývoji. “Zranilo by to city čínského lidu”, sdělili, a doporučili podobné publikace odstranit. Na některých evropských univerzitách měli takovou rozpočtovou nouzi a takový zájem o dotace, že příslib prostředků ze spolupráce s Čínou nebo sponzoring významných forem – jako je Huawei a další – je dovedl k tomu, co bychom mohli označit za omezování svobody vědecké a odborné práce. Rozhodli se obětovat to nejcennější, a sice akademické svobody.

Takové rozhodnutí může mít fatální dopady nejen na sinologii nebo na humanitní studia, ale na celou univerzitu. V řadě dalších oborech se pak mohou v důsledku toho objevit nové bariéry pro spolupráci s rozvinutými univerzitami Západu. Vzpomeňme si, jak prestižní záležitostí se stala otázka vývoje vakcíny proti COVIDu. Nebylo jednoduché spolupracovat.  

Vývoj vakcíny se stal otázkou geopolitiky. 

Anebo jiný příklad. Česká republika se rozhodla nakoupit letouny F35. Tyto mimořádně sofistikované bojové prostředky nedávno proletěly protivzdušnou obranou Íránu jakoby nic, jako nůž máslem. Prokázaly, jaké schopnosti mají, a to v konfrontaci se systémy ruského původu, na nichž Írán staví svou obranu. Náskok těchto technologií je pro laiky těžko představitelný. A nyní si představme, že by některý výrobce z ČR měl dostat nabídku podílet se na výrobě F35. Ostatně – tyto letouny se v Evropě vyrábějí, takže by nešlo o nic průlomového. Jak složité by asi musely být prověrky nejen osob, ale i objektů takové firmy? Jak přísná by musela být bezpečnostní prověrka z hlediska investorů nebo majitelů, ale také subdodavatelů takové firmy? A jak složité by bylo, aby se k tomuto vývoji dostalo nějaké výzkumné pracoviště z naší země? 

Otázky si umíme představit: dostala vaše univerzita dotace nebo sponzorské dary od firem z Číny? Z Ruska? Jak máte zabezpečeny laboratoře? Jak zde probíhá údržba a úklid? Nejsou u vás  sponzoři napojení na ruské oligarchy? Jaké používáte antivirové programy a kde nakupujete počítače? Od jaké firmy máte dodávky serverů nebo internetové spojení? Kde skladujete data? A mohl bych pokračovat. Na druhé straně by benefit pro vědce a studenty z podobné spolupráce byl naprosto zřejmý. Přesto by nešlo o samozřejmost a navázat takovou kooperaci by předpokládalo obrovské úsilí. 

Takže – co dělat? Připravit se na válečný scénář. Útoky pod prahem otevřeného střetu již probíhají, netřeba marnit čas. Švédsko se už v roce 2014 rozhodlo pro totální obranu. Mobilizuje, zajišťuje výcvik, a to prosím v reakci na to, že v tom roce Rusko obsadilo Ukrajinu. V té době jsme u nás měli prezidenta, který celou situaci podceňoval, bagatelizoval, a Ukrajincům dokonce přímo radil, aby si na okupaci zvykli a přijali ji jako fakt. Z bezpečnostního pohledu to bylo vážné selhání. A z toho se musíme poučit. 

Je-li tu krize, zhoršuje-li se bezpečnostní situace, musíme podle toho jednat. Zaměstnavatelům je třeba poskytnout čas na to, aby jejich zaměstnanci měli prostor proto cvičit se pro aktivní zálohy. Majitelé firem musí zabezpečit své instituce proti pronikání vlivu, ať už v oblasti kapitálové nebo majetkové. Musí  hlídat patenty a technologie nebo své know-how. To se týká i univerzit.

Je třeba se připravit k boji. Neboť nejlépe odvrátíme ozbrojený střet tehdy, budeme-li připraveni. Je potřeba investovat do obrany. V tom je skutečná udržitelnost! Mluví se často o udržitelnému rozvoji. A právě prevence války znamená udržitelnost. A to platí i naopak. Teprve otevřený válečný střet je cosi neudržitelného. I proto bychom se měli odpovědně připravovat. 

To se netýká jenom veřejných institucí ale například i bankovních institucí. Je všeobecně známo, jak zdrženlivé byly při poskytování základních bankovních služeb pro firmy ozbrojeného průmyslu. To se musí změnit! Ostatně v tomto smyslu vyznívá také zpráva někdejšího prezidenta Finska, který měl pro Evropskou unii zpracovat zprávu o udržitelnosti. Když ji studujeme, vidíme, kolik práce je ještě před námi. Poučit se musíme i z Ukrajiny. Vidíme tam velmi těsnou spolupráci mezi civilním a militárním.

Ano, Evropa je pod palbou. Na Ukrajině se podařilo zachránit vyplácení důchodů, udržet energetickou soustavu v běhu a posilovat civilní ochranu nebo zachovat práci parlamentu, v němž navzdory válce pozorujeme docela čilý demokratický střet. Chránit je třeba i akademická pracoviště před útoky, například těmi kybernetickými. Nastal čas skrývat to, co umíme.

Neboť naše svoboda je neoddělitelná od naší bezpečnosti. A s naší bezpečností těsně souvisí naše prosperita. 

Musíme tedy připustit, že dnes můžeme být v ohrožení. Musíme připustit, že jsme zranitelní. Musíme si uvědomit, že nemusíme pasívně čekat, ale že s tím můžeme něco sami dělat. Je to jen otázka priorit. Protože obrana není jen o procentech HDP. Záleží i na našem odhodlání a na naší vůli se bránit. 

Děkuji proto za pozvání mezi vás na tuto mimořádně důležitou konferenci o odolnosti veřejných institucí. Hraje se dnes o naši bezpečnost. Jsem rád, že se tomu věnujete. Přeji vašim jednáním úspěch.  

(jazykově upraveno)