Pobídky státu pro filmaře a tvůrce audiovize jsou investice, která se vrátí

Novela zákona o audiovizi, kterou máme na stole, přináší důležité změny. Zkusím to vysvětlit na jednom aspektu, a uvedu, proč ho podpořím. 

Setkal jsem se před časem s kuchařem, který měl tak skvělé kulinářské umění, že jsem se začal zajímat o to, kde všude vařil. A když jsem zjistil, pro koho vařil, byly to hvězdy světové kinematografie, vysvětloval mi jejich preference nebo zvyky, které uvítali, když jim to tady v Praze uvařil, tak jsem pochopil, že mám před sebou fenomén, který bychom neměli přehlížet. 

A sice že kuchař, který nevytáhne paty z Prahy a vaří pro světovou špičku, tak pro ni může vařit jen proto, že sem přijížděli natáčet světoví filmaři svoje filmy. My bychom si měli všímat nejen kuchařů, ale také zvukařů, střihačů, osvětlovačů, kostymérů nebo vizážistek, kadeřnic nebo maskérek, kameramanů nebo produkčních, kteří prošli touto školou světové kinematografie. A tak jako ten můj kamarád kuchař se i oni dokázali s pomocí mezinárodních projektů, které se u nás natáčely, uplatnit později ve světové soutěži. 

Ano, jedná se tady o konkurenceschopnost profesí a vůbec o konkurenceschopnost našich filmařů tak, jak to navazuje na velkou tradici naší země, na kterou jsme všichni právem hrdí. 

Proto jsem chtěl říci, že ta podpora, a mluvím tu o podpoře audiovize z veřejných prostředků, je pro mě hrozně důležitá. Protože umožňuje vychovávat profesionály v řemeslech, které veliké týmy potřebují a vlastně už je jedno, jestli působí v klasických studiích, ve kterých musíte postavit kulisy a mít tam tesaře nebo svářeče, nebo jestli se dnes natáčí ve studiích, kde máte jednu obrovskou obrazovku, jako je to i dnes v Praze už možné. A to, že produkce jdou rovnou na Netflix nebo na Apple TV nebo na další velké streamovací platformy, je vlastně druhořadé a je to podle toho, jak kvalitní projekty  se tu podaří natočit. 

Proto jsem chtěl poděkovat za ten velmi pragmatický přístup, který tady slyším. Že totiž z veřejných peněz nabízíme podporu tak, aby naši producenti měli srovnatelné podmínky se světovou konkurencí. A to, že globální trh právě ve filmařině funguje, je dnes realitou. Často jsem v minulých letech slyšel povzdechy těch, kteří chtěli natáčet v Praze nebo v ČR. Ale nemohli, protože neuměli vysvětlit těm, kteří platili nebo kteří do toho investovali, že v ČR sice máme profesionály. Jenom vláda jako by se tvářila macešsky a z různých úsporných důvodů si nenašla dostatek pozornosti pro to, aby právě rozvoj filmařiny, nebo audiovize, jak dnes říkáme, účinně podporovala. 

Proto jsem chtěl poděkovat. Ostatně i tak vyznívá apel zástupců asociací audiovizuálního průmyslu, který jste asi také dostali na stůl. Proto vás nepřekvapí, že nejen kvůli svému kamarádovi kuchařovi, který skutečně vaří skvěle, ale kvůli všem těm řemeslům, která potkáváme v našich studiích, je potřeba, abychom se věnovali podpoře toho, aby se i u nás mohly nadále točit filmy světové úrovně.

Proto návrh podpořím a děkuji panu ministrovi, že to zapracoval do svého návrhu.

Vystoupení v senátu dne 11/12/2024- Jazykově upraveno. Odkaz na stenozáznam zde