Oběti genocidy krymských Tatarů a dnešní situace na Krymu

Vážený pane předsedo, dámy a pánové, milí přátelé na tribuně. 

Připomínat utrpení Krymských Tatarů je smyslem usnesení, které máme dnes před sebou. Navazuje na práci výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. Míří  do minulosti, protože si připomínáme oběti genocidy, která v roce 1944 zasáhla tolik národů na území, kde měl tehdejší vládce Stalin moc, a jeho represe dopadla také na krymské Tatary mimořádně krutě. Statisíce byly deportovány, mnoho jich zmizelo. Ti, kteří přežili, nesměli používat svůj rodný jazyk. Když se díváme na to, jak se vůbec Sovětský svaz stavěl k této kruté stránce vlastní historie, vidíme, že to byla jedna velká nespravedlnost. Naše usnesení ale nemíří jenom do minulosti, ale také do současnosti a pak i do budoucna. 

Do současnosti míří proto, že Krym byl jedním z prvních území, které ruské jednotky obsadily při té neslýchané, nepřijatelné a nelegální vojenské agresi proti Ukrajině. Zahájili tam takové represe a pronásledování na tom území, které Rusko začalo okupovat, že jsme svědky, jako kdyby se historie měla opakovat. Lidé nesmějí používat svůj vlastní jazyk. Ti, kteří jím mluví, jsou perzekuováni. Novináři, aktivisté a další čelí velmi krutému zacházení. Objevuje se tady celá řada projevů systematického vyhlazování, které jako kdyby vypadlo z učebnic historie a připomínalo její nejstrašnější kapitoly.

A jak směřuje do budoucna? Do budoucna toto usnesení potvrzuje vysokou míru spolupráce s našimi přáteli na Ukrajině. Chceme totiž rozvíjet dialog. A umožnit i těm, kteří dnes jsou v tak složité situaci, najít místo nejenom na mapě, ale také na mapě demokracie a svobody.

I proto je tento náš bod zařazen jako odpověď na apely představitelů krymskotatarského medžlisu i na apel ukrajinského parlamentu. Jak známo, předseda Nejvyšší rady Ukrajiny se na nás obrátil podobně jako na všechny státy EU, abychom nezapomínali na situaci krymských Tatarů, abychom se zapojili do dialogu a do spolupráce i v těchto tak mimořádně složitých podmínkách, kdy je velká část Ukrajiny okupována.

I proto můžeme uvítat, že se Česká republika v rámci Krymské platformy, která vznikla právě pro udržování dialogu a spolupráce s okupovanou Ukrajinou, zapojila od samého počátku. Je také naší velkou radostí, že od počátku i představitelé Senátu byli u toho a aktivně se zapojovali.

Nyní mi dovolte krátce přečíst usnesení, které máte před sebou, které se jmenuje – k připomínce obětí genocidy proti krymskotatarskému národu – 

Senát

I. bere na vědomí výzvu Nejvyšší rady Ukrajiny ze 7. května tohoto roku, kterou se obrátila k vládám a parlamentům zemí k mezinárodním organizacím nebo parlamentním shromážděním v souvislosti s 80. výročím genocidy krymských Tatarů z roku 1944, aby tyto tragické události byly označeny za akt genocidy krymskotatarského národa,

II. odsuzuje obnovenou represi krymských Tatarů po okupací Krymu Ruskou federací v roce 2014, při níž ruské státní orgány systematicky zadržují, vystavují mučení nebo únosům krymské Tatary, jimž se zakazuje učit nebo používat mateřský jazyk,

III. připomíná ustanovení Úmluvy o zabránění a trestání zločinů genocidy z 8. prosince 1948,

IV. uznává masovou deportaci krymských Tatarů z Krymu, kterou nařídil provést Stalin v roce 1944 za akt genocidy,

V. podporuje, aby vláda, Poslanecká sněmovna i Senát se dále aktivně zapojovaly do činnosti krymské platformy,

VI. pověřuje předsedu, aby o tomto usnesení informoval nejenom premiéra, ministra zahraničních věcí, ale také předsedu Nejvyšší rady Ukrajiny.

Děkuji za to, že jste mě vyslechli. Těším se na rozpravu.

Redigováno, jazykově upraveno. Přepis je zde