Putin zatím neprohrál. A to je špatné, říká senátor Fischer

Záruky ukrajinské bezpečnosti? Například zbraně, které jsou schopné zasáhnout Moskvu. Senátor Pavel Fischer popsal deníku Metro zážitky z osobní účasti na nedávné bezpečnostní konferenci v Mnichově. Povídali jsme si o schopnosti Česka bránit se, o českém švejkování nebo o jednání Spojených států s Ruskem o konci války.

* Vyhrál Putin?   

Nevyhrál, protože nejsme na konci. Ale přežil. Ukrajinu chtěl mít celou za tři dny, je tam už téměř čtvrtým rokem. Zatím neprohrál. To je špatně.   

* Jaké máte čerstvé pocity z konference v Mnichově?   

Bezvadný pocit, že jsem u toho byl. Všichni analyzovali amerického viceprezidenta J. D. Vance, ale já o tam mluvil s tuctem amerických kongresmanů. Byla nás tam skupinka zástupců z evropských parlamentů. Nesouhlasili jsme, chtěli jsme vysvětlení amerických postojů. Jednání za zavřenými dveřmi byla bezvadná. Máme shodu, kdo je náš nepřítel, že je třeba se proti němu bránit, a máme shodu v tom, že není možné nechat Ukrajinu padnout.   

* Média to viděla jinak.   

Novináři viděli jen to, co bylo v televizi. Nahlédnete-li do programu konference, něco je na hlavním pódiu a ve stejnou chvíli je šest dalších jednání a schůzek. Nemluvím o bilaterálních schůzkách, po kterých jsem běhal, a na hlavní oficiality jsem téměř neměl čas. To je mraveniště, ve kterém je důležité, co řekne J. D. Vance, a současně je stejně důležité, co řeknou jiní.   

* Je chyba, že k mírovým rozhovorům nebyla pozvaná napadená země?

Je to špatná otázka. Nejsou mírové rozhovory, ale první kontakt. Ano, je špatně, že u toho není Ukrajina. Je špatné tvrdit, že u toho není Evropská unie. Ona u toho bude. Řekl bych, že Unie nyní pomáhá už víc než Spojené státy. Neříkám, že bychom nemohli dávat víc. EU dává 0,1 procenta ročního HDP členských států. Není to suma, abychom z toho měli špatné spaní, ale můžeme pomáhat víc. Od amerických kongresmanů jsem slyšel, že je skvělé, že jsme dokázali držet Ukrajinu doteď, je třeba, aby evropské státy NATO dělaly víc, a oni jsou připraveni držet svou sílu v záloze. Z toho vyplývá, že oni nebudou dávat víc a my se musíme snažit víc.   

* Neskončí vše v duchu Limonádového Joea – „padouch, nebo hrdina, my jsme jedna rodina? Co jsme si, to jsme si?   

Ne. Je určitě dobré mít na mysli, že v Mnichově se v minulosti stala velká zrada, která se propsala nejen do československé historie. Je dobré být ve střehu a zvolnit. Můj finský kamarád říká: „Jít do sauny, dát si ledovou lázeň a zhluboka dýchat.“ V této chvíli je lepší méně mluvit a více jednat za zavřenými dveřmi. Vůbec nezpochybňuji vážnost situace. Je to průšvih. Je to dramatické a neříkám, že by novináři nepopisovali správně některé věci. Ale tím, že nemáte možnost konfrontovat se přímo s lidmi v sále, zeptat se jich druhý den, jak to vidí, nemáte ani přesný obraz.   

* Je dobře, že novináři všechno nevědí?   

Jsem přítel toho, aby se veřejnost dozvěděla maximum. Jenže jsme ve válce. Rusko nás ohrožuje a chce nás oslabit. Není nutné mu všechno říkat veřejně.   

* Jsou Češi ochotní se opravdu bránit? Do armády se lidé nehrnou. To něco naznačuje.   

Když jste v průšvihu, tak se mobilizujete. To je základní reakce zdravého organismu. Mám pocit, že nám tady v Česku stále nedochází, v jak velkém nebezpečí jsme. V parlamentu mluvíme o tajných věcech s bezpečnostním aparátem naší země. Teď je důležité, aby o tom začali víc vhodným způsobem hovořit nahlas i politici. Počínaje těmi, kteří to mají v popisu práce, a také těmi z opozice. Když se odehrál výbuch ve Vrběticích, prosadil jsem za Senát tvrdé prohlášení, a i když byl u vlády Andrej Babiš, prosadili jsme to pak i ve Sněmovně. Myslím, že lidé si uvědomují, že nežijeme v bezpečném světě. Ale vidíme tolik pokusů rozptýlit naši veřejnost za pomoci psychologického válčení, že nepřítel nás chce porazit bez boje.   

* Přežili jsme nacismus a komunismus, tak snad přežijeme, kdyby zase přišli Rusové…   

Dobrý voják Švejk je bezesporu velmi dobrá literatura, ale není to návod na řešení vážných situací. Stát by měl vysvětlit, občanům i podnikatelům, proč je tak důležité dávat peníze na podporu zbrojního průmyslu. V Evropě se uvažuje o bance pro zbrojení. I proto, že banky jednoduše nezafinancují zbrojení. Je to kulturní otázka. To je třeba změnit.   

* Nic nového, že banky jsou zdrženlivé ohledně zbraní.   

Ale mění se to. Než rozjedete zbrojní výrobu, chvíli to trvá. Ne všechno, co už vzniká, vidíte na prvních stránkách novin. Uvědomte si, že Rusko jede naplno válečnou výrobu. Co neumí vyrobit, to doveze ze Severní Koreje nebo z Íránu. Máme před sebou režim, který se nezastaví. Pokud mu neukážeme sílu. Trumpovo heslo prosadit mír skrze sílu je o tom, abychom si nehráli na to, že mír můžeme nějak vykoumat. Začíná to i odpovídajícím počtem vojáků v naší armádě. Tento úkol se současné vládě nepodařil.   

* Vy byste své děti do armády poslal?   

Ale ony tam chtějí jít. Syn chtěl na cvičení nebo do aktivních záloh, ale způsob, jakým s ním jednali… No, nebylo to uspokojivé. Pošlete vašeho redaktora na takový pohovor, který se dokonce jmenuje motivační pohovor, a uvidíte sami. Mám od jedné známé, velké bojovnice, z první ruky, že to byl v jejím případě sice pohovor, ale demotivační. Prý mají lidí dost.   

* Sankce vůči Rusku nejsou silnou zbraní. Je možné v současnosti nějaký stát dokonale sankcionovat či izolovat?   

Kolem Ruska zeď nepostavíte, protože ho podporuje Čína. Poskytuje mu všestrannou pomoc politickou, ekonomickou, dodává komponenty do zbraní. Za tři roky války dokázalo Rusko opakovaně podepsat smlouvy o spolupráci se Severní Koreou, s Íránem, s Čínou. To jsou desítky smluv o strategické spolupráci. Faktor času je strašně důležitý. Kdybych parafrázoval bývalého generálníhotajemníka NATO Jense Stoltenberga, při odchodu z funkce řekl, že kdybychom dali Ukrajině vše, co potřebovala, všechny zbraně, a hned jí nesvazovali ruce za zády nesmyslnými omezeními, tak konflikt vůbec nerozhořel tak, jak ho teď vidíme. Byli jsme pomalí a dali jsme tak Rusku čas vytvořit strategická partnerství se státy, které, kdyby na Ukrajině zvítězily, byl by to globální průšvih.   

* Kdo zaplatí škody? A pošle někdo Putina na šibenici, jako nacisty v Norimberku?   

Zaplatí to Rusko. Princip mezinárodní spolupráce je založený na tom, že když někdo něco zničí, tak to zaplatí. V Evropě je ruských zdrojů stále dost. Od založení OSN také platí, že není možné, aby si někdo nárokoval území, které si zabere. Vezmeme na vědomí, že je část Ukrajiny okupovaná, ale neznamená to, že ji uznáme jako území Ruské federace. Co se týká Putina jako zločince, to je mi blízké, zatykač byl vydán. Dejme si ale pozor, abychom nekritizovali mezinárodní instituce, když rozhodnou nebo dosáhnou něčeho jinak, než si přejeme třeba my Češi. Když se takový mezinárodní soudní orgán vysloví na adresu Putina a pak i na adresu Izraele, neměl bych to kritizovat, že to někdy platí a někdy ne, jenom proto, že takové kritické vyjádření jde na adresu našeho spojence. U soudu má každý právo se obhájit.   

* Staré rány z druhé světové války v Jugoslávii vedly při jejím rozpadu ke krveprolití. Může to za třicet let potkat i Ukrajinu s Ruskem?   

Vladimir Putin věnoval více než dekádu tomu, aby zpracoval ruskou společnost, že Ukrajina je nepřítel, dezinterpretoval ukrajinskou historii, aby dokázal, že je tam fašismus, že je to umělý stát a nevěrohodný režim. Vydali miliony knížek s překroucenou historií. Tato mašinerie se dosud nezastavila. Ale naším úkolem není měnit režim v Rusku. Naším úkolem je vzít to na vědomí a dát Ukrajině takové záruky, že Putina i Rusko něco takového už ani nenapadne.   

* Co máte na mysli?   

Jedna ze záruk by mohla být, že bychom Ukrajině poskytli takové palebné prostředky, že by bez omezení mohli zasáhnout ruské území, klidně i Moskvu. Tím pádem si Kreml dvakrát rozmyslí, co udělá. Tomu se říká odstrašení. Takové odstrašení je věrohodné v okamžiku, kdy to myslíte vážně. S tím souvisí i současné vyjednávání, jak to udělat, aby Rusko se svými operacemi přestalo, aby vědělo, že kdyby si něco dovolilo, tak přijde velmi tvrdá odpověď.

Deník Metro, Pavel Hrabica

Online verze je zde