Šéf zahraničního výboru Senátu: Přizvání Ruska k jádru ohrozí národní bezpečnost

Vicepremiér Karel Havlíček (za ANO) oznámil, že chce společně s „bezpečnostním dotazníkem“ zaslat zadávací dokumentaci na jaderný tendr i Rosatomu. Předseda bezpečnostního výboru Senátu Pavel Fischer označuje zahájení komunikace s Rusy za ohrožení národní bezpečnosti. „Nejde o stavbu autobusové zastávky. Přizvat do Dukovan firmu, která se v Rusku stará o rakety namířené na NATO, je hrubá chyba.“

Ministr průmyslu Karel Havlíček chce pověřit společnost ČEZ, aby rozeslala zadávací dokumentaci společně s jakýmsi bezpečnostním dotazníkem čtyřem uchazečům včetně Rosatomu. Ministr říká, že tendr tím formálně nezačne. Podle něj jde jen o průzkum, kterým chce vyhovět těm, co na bezpečnost v jaderném tendru apelují. Jak to vidíte vy?
Rozhodnutí vicepremiéra Havlíčka nechápu. Zneklidňuje mě, že dělá kroky, pro které nemá zmocnění vlády. Vidím to jako ohrožení národní bezpečnosti. Žádný bezpečnostní průzkum nebyl v plánu. Bude mě zajímat, co v tom průzkumu klade za otázky. Vláda – a ministr Havlíček jako první – musí zodpovědět i to, proč z tohoto procesu vyřadili Čínskou lidovou republiku a nechali tam Rusko. Vypadá to jako svévole. Šest bezpečnostních institucí České republiky, které si platíme z daní, označilo v jednom dokumentu jako rizikové Rusko i Čínu. Zajímalo by mě, zda má pan Havlíček nějakou svou bezpečnostní expertizu a s kým se o tom radí. Za největší ohrožení bych považoval, pokud by kontrolu bezpečnosti měli provádět lidé ve společnosti ČEZ. Takové experty ČEZ na rozdíl od státu nemá.

Pan Havlíček dříve argumentoval, že Rusko je menší hrozba než Čína… 
Rusko je ve veřejné části výročních zpráv BIS už přes deset let jmenováno jako hrozba pro Česko, a to i v souvislosti s energetikou. Jeho přizvání může ohrozit národní bezpečnost, což bezpečnostní instituce jasně říkají. A pan vicepremiér to teď chce učinit. Když někomu pošlete pět tisíc stran textů, říkáte mu, že si může začít studovat plány vašeho domu. To je zavazující.
Pokud by Rusko reaktor následně skutečně budovalo, byl by to smluvní vztah ne na dvacet let, ale třeba na šedesát let, musíme přičíst životnost reaktoru. Uzavřeli bychom ho se zemí, která se přestává chovat předvídatelně a na niž není možné se spolehnout. Podívejme se na smlouvu o přátelství a spolupráci, kterou Česko podepsalo s Ruskem v roce 1993. Dnes je prakticky mrtvá. Jediné, co ještě mohlo fungovat, bylo ustanovení, že v případě vážných problémů vyvoláme jednání. To přesně vláda udělala před půl rokem a dodnes nemá z ruské strany odpověď. Pan vicepremiér Havlíček by měl přestat jednat v rozporu se strategickými zájmy České republiky.

V čem je podle vás konkrétní riziko dostavby Dukovan Ruskem?
Nejde o to, že by nás Rosatom neuměl vybavit dobrým ventilkem na sekundárním okruhu stavby a že elektrárna nevybuchne. To je vše vyzkoušené. Dovedeme si to pohlídat. Bylo by ale hrubou chybou, kdybychom k tomu přistupovali stejně jako ke stavbě autobusové zastávky na kraji hlavního města. Jaderná elektrárna je kritická infrastruktura. Zásadní je, že by nás to zavazovalo na ní spolupracovat se státní firmou, jejíž členové vedení jsou na sankčním seznamu EU, který podepsala i Česká republika. Firmou, která má přímé napojení na Kreml. Dlouholetý šéf Rosatomu Sergej Kirijenko je dnes členem vedení administrativy prezidenta Vladimír Putina (EU na něj uvalila sankce v souvislosti s otravou opozičního politika Alexeje Navalného – pozn. red.). Rosatom má na starosti i ruské jaderné hlavice, které míří na členy NATO.

Rusko nám ale například dostavělo Temelín. Nezvládne tedy dostavět spolehlivě i Dukovany?
V době, kdy se to dělo, byla v Ruské federaci úplně jiná atmosféra – byla tam politická reprezentace, která se chtěla integrovat do evropských struktur. Dnes na ně dělá dlouhý nos. Rusko se postavilo do role státu, který nechce spolupracovat.

Ministr průmyslu dříve zdůvodňoval možné přizvání Ruska také tím, že jeho vyřazení by snížilo konkurenci v tendru a tím zvýšilo výslednou vysoutěženou cenu, kterou experti dohadují minimálně na 200 miliard. To není důvod, proč přizvat Rusko?
Kdybyste někoho přizvali jen kvůli snížení ceny jako stafáž, přestože dobře víte, že mu zakázku nedáte, tak by to bylo neuctivé a neférové. Pan vicepremiér má co vysvětlovat lidem ve vládě. A má co vysvětlovat také parlamentu. Politická shoda, o které mluvil, tady neexistuje. Seznam připomínek od bezpečnostních institucí, které doporučují Rusko vyřadit, podepsal vicepremiér Jan Hamáček. Jak je možné, že jeden vicepremiér dělá něco jiného, než druhý podepsal a doporučil? Je to velmi nebezpečná hra, na jejímž konci může být i poškození jména České republiky. Je to jako chytrá horákyně: není to tendr, přitom už to ale jako tendr vypadá. Chceme využít bezpečnostní výjimku a vypsat tendr mimo rámec zákona o veřejných zakázkách, ale nereflektujeme v něm bezpečnost. Hrozí pak, že soutěž sestřelí antimonopolní úřad či evropské instituce.

Jedná se také o státních závazcích. Pan ministr Havlíček nedávno konstatoval, že oproti původním předpokladům stavbu bude celou financovat stát a ČEZ se na tom podílet nebude…
Velká chyba by bylo, kdyby do toho stát vstoupil tažen akciovou společností, která je kótovaná na burze. Mě zaujalo, že když jsem se na některé věci ptal pana vicepremiéra Havlíčka, odpovídal mi, že se ptám na informace, které jsou kurzotvorné. Tedy citlivé a jako takové by mohly ohrozit bonitu polostátní firmy ČEZ. Z hlediska výkonu práv řádného hospodáře by to asi bylo v pořádku. Ovšem tady přeci nejde o kurz akcií ČEZ, ale o národní bezpečnost. Je velké nebezpečí, že budeme hlídat prosperitu podílníků ČEZ a zapomeneme, že nežijeme v ČEZké republice, ale České republice. Kontrola státu nad strategickým odvětvím jako jaderná energetika musí být nekompromisní.

Ministr Havlíček nicméně nepočítá s tím, že by stát přizval do jaderného tendru Čínu. Čínská ambasáda v Praze to označila za porušení spravedlivé obchodní soutěže. Na stranu druhou se ale loni před Vánoci s Čínou Evropská komise dohodla na investiční dohodě. Jak má podle vás Česko k Číně přistoupit? Nyní uvalila sankce na některé europoslance za to, že iniciovali sankce vůči čtyřem čínským činitelům odpovědným za zacházení s menšinovými Ujgury.
Rozhodnutí Čínské lidové republiky sankcionovat členy Evropského parlamentu považuji za skandální. Sin-ťiang obestírají podezření na zločiny proti lidskosti, která jsou stále častěji dokládána expertními informacemi přímo z místa. Pokud Čína – signatářská země mezinárodní úmluvy o zákazu genocidy nebo otrocké práce – nepřipustí návštěvu představitelů OSN do Sin-ťiangu, jak o to žádají už přes tři roky, je to jasné porušení jejích mezinárodních závazků.

A místo toho, aby nyní pozvala delegaci EU, aby na místě vyvrátila informace o „převýchově“ Ujgurů v lágrech, rozbitých rodinách či mučení, začíná sankcionovat každého, kdo o tom mluví. To ukazuje, že ratifikace investiční dohody europarlamentem nebude jednoduchá. Angela Merkelová tuto dohodu dojednala narychlo v závěru evropského předsednictví a prodává to jako vítězství. Pro velké korporace možná. Pro svobodu a demokracii v Evropě je to velmi nebezpečná smlouva, kterou je potřeba velmi podrobně zkoumat. V Ratifikačním procesu bychom ji měli hodit do koše.

Odpůrci spolupráce s Ruskem na jádru často upozorňují na tamní porušování lidských práv. V případě Číny některé západní módní značky oznámily, že kvůli svědectví o genocidě Ujgurů nebudou využívat bavlnu z Sin-ťiangu, protože je při jejím pěstování využívána nucená práce. Číňané na oplátku značky bojkotují, dokonce natáčejí videa na sociální sítě, na kterých pálí třeba tenisky Nike.
U genocidy má mezinárodní komunita stejné povinnosti, jako když je člověk svědkem trestného činu. Občan musí trestný čin oznámit. Pokud povinnost nesplní, sám porušuje zákon, nebo se dokonce stává spolupachatelem. V případě mezinárodní smlouvy proti zločinu genocidy, která vznikla po hrozivých zkušenostech druhé světové války, jsme rovněž povinni se jako signatářská země podezřením z genocidy zabývat. Stejně tak ostatní členské země OSN. Smlouva je konstruována tak, že se to má odehrávat v rámci OSN. Problém je, že Čínská lidová republika v podstatě paralyzuje instituce OSN, které by o tom mohly rozhodovat.

Jsme v situaci, že to musí být národní státy, které to vezmou do ruky, což už se začalo dít, ale není to jednoduché. V Nizozemsku se usnesení o genocidě přijímalo před sněmovními volbami. Vládě se to úplně nelíbilo. Totéž jsme slyšeli z Kanady. Tyto rezoluce jsou ale připraveny v řadě parlamentů světa. I my to budeme projednávat na řádné schůzi v dubnu. Chceme ukázat, že svědectví ze Sin-ťiangu nedostala adekvátní reakci ze strany čínských orgánů a že vyzýváme českou vládu, aby konala. Česká republika nemůže zůstat stranou, je k tomu zavázána mezinárodní smlouvou.

Ministři české vlády ale zároveň před rokem v pandemii děkovali za zásilky čínských respirátorů a roušek na letišti, kam vyrazili společně s čínským velvyslancem. Ministr vnitra a vicepremiér Jan Hamáček se nechal Milošem Zemanem pověřit koordinací česko-čínských vztahů. Čína je obřím obchodním partnerem Evropy. Kde by měla být rovnováha těchto vztahů?
Zaujalo mě, že Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) při kontrole těchto nákupů zjistil, že vláda České republiky neoslovovala podnikatele na základě běžných registrů, ale šla se poradit na čínskou ambasádu a s Jaroslavem Tvrdíkem ze Smíšené česko-čínské komory vzájemné spolupráce. Já chápu, že když někdo hájí přátelství s Čínou, přijde mu to jako nejpřirozenější věc na světě. Když se na to ale podíváme z odstupu, protočily se tady miliardy a přijde mi to skandální. Já jsem byl v kontaktu s řadou českých výrobců a ověřovali jsme si, jak pro ně bylo nesnadné proniknout do dodavatelských řetězců, které byly přes pana Tvrdíka napojeny až na komunistickou stranu v Číně. Pandemie nám ukázala, jak jsme na Číně závislí a že je naopak potřeba posilovat naši soběstačnost. My jsme této příležitosti nevyužili. Naopak jsme závislost ještě zvýšili. Ve stanovách komunistické strany Číny se slovo disciplína objevuje snad šedesátkrát. Pravidla partaje jsou na prvním místě. Pravidla státu až na druhém. Pokud to dnes nepochopíme, zítra nebo za pět let bude pozdě. A už o tom třeba nebude ani možné svobodně mluvit. Protože máme tu čest s totalitním režimem.

Citace rozhovoru pro server Aktuálně.cz