K situaci na Ukrajině a masakru v Buči

Vážený pane předsedající, dámy a pánové,

bod, který máme nyní na pořadu dne, je Návrh usnesení Senátu k situaci na Ukrajině a masakru v Buči. Každý, kdo sleduje zpravodajství, ví, že ruská vojenská agrese proti suverénnímu státu Ukrajina pokračuje a má své oběti. A především mezi civilisty. Záběry, které se objevily během víkendu poté, co se ruská vojska začala stahovat na sever, na území Běloruska, aby se přeskupila a zformovala pro další útoky, odkryla hrůzu, která v obcích a městech panuje. Nevíme to jen ze záběrů, víme to i z přímých svědectví. Připomínám, že pan předseda Miloš Vystrčil zde měl prvního místopředsedu Verchovné rady, s kterým jsme osobně projednávali situaci na Ukrajině a který nás nejen chtěl navštívit, aby poděkoval za poskytovanou pomoc, ale zároveň aby nás požádal o podporu, abychom nezapomněli na starosty a členy zastupitelstev, kteří byli ve velkém unášeni, byli často vystaveni nelidskému mučení nebo zabíjeni. Proto jsme do textu dali zvláštní odstavec právě k samosprávám, starostům, na něž míří ten brutální útok. Čili se neútočí jen na vojenské cíle, útočí se na instituce státu. Vedle toho se útočí například na představitele občanské společnosti, na novináře a na pokojně demonstrující.

To, co vidíme v konfliktu na první pohled, je centralizovaná moc na jedné straně v případě Ruské federace, a decentralizovaná samospráva na straně druhé, na Ukrajině. To je právě důvod, proč se k tomu vyjadřujeme. A abych to zarámoval šířeji, včera to téma masakru v Buči vyburcovalo nejen světové veřejné mínění – viděli jsme reakce generálního tajemníka OSN, generálního tajemníka NATO nebo šéfky EK Ursuly von der Leyenové –, ale reagovali na to také představitelé ČR a včera si to téma osvojila Sněmovna. Nyní vidíte, jak jsme k němu došli my. Včera totiž také zasedal Organizační výbor a rozhodl toto téma zařadit dnes na pořad jednání. Podklady jste dostali v noci. Doufám, že budeme mít možnost vést k nim krátce rozpravu, protože náš výbor se tématu Ukrajiny věnuje pravidelně a jsme v pravidelném kontaktu s našimi kolegy ve Verchovné radě, ať už s předsedou výboru pro zahraničí nebo s předsedkyní výboru pro evropské záležitosti a dalšími. Tak víme, jak velmi složitá situace tam je. Ale zároveň je celá řada dobrých zpráv. A proto jsem vám chtěl předložit usnesení, které máte před sebou, nyní ho načtu. A upozorním tam na jednu jazykovou změnu, která bude v bodě 5, 1).

Usnesení Senátu k situaci na Ukrajině a masakru v Buči, které projednává 24. schůze Senátu 6. dubna 2022:

I. Senát

1) konstatuje se znepokojením, že Ruská federace, která se dopustila vojenské agrese proti Ukrajině a rozpoutala v Evropě rozsáhlou nevyprovokovanou válku, útočí proti mezinárodnímu pořádku založenému na pravidlech a útočí proti demokracii založené na rozdělení moci a respektu ke svobodám a lidským i občanským právům jednotlivce,

2) konstatuje se znepokojením, že podle oficiálních představitelů Ruské federace se Rusko rozhodlo usilovat o systematickou akci proti svobodným občanům Ukrajiny s cílem provést jejich údajnou denacifikaci, čímž hrubě porušuje Chartu OSN a zásadu svrchovanosti států,

3) konstatuje se znepokojením, že vraždění civilistů v Buči a v dalších ukrajinských městech nese všechny znaky válečného zločinu podle mezinárodního práva,

4) konstatuje se znepokojením, že ruská armáda začala povolávat brance do armády i z řad obyvatel okupovaných území Ukrajiny včetně Krymu, což je v přímém rozporu s mezinárodním právem.

II. Senát považuje

1) únosy obyvatel z obsazené Ukrajiny na území Ruské federace za neospravedlnitelné,

2) brutální násilí vůči starostům a zástupcům samosprávy vůči občanské společnosti Ukrajiny nebo novinářům za nebezpečný útok na instituce suverénního státu.

III. Senát vyjadřuje přesvědčení, že Ruská federace musí nést důsledky nebo následky rozpoutání války, a to včetně platby reparací.

A také vyjadřujeme přesvědčení, že představitelé Ruské federace odpovědní za válečné zločiny musí být postaveni před soud a potrestáni.

IV. Vyjadřujeme podporu dosavadnímu postupu vlády ČR.

V. Vyzýváme vládu ČR, aby

1) nadále intenzivně podporovala Ukrajinu dodávkami vojenského materiálu a také humanitárně a diplomaticky. Tady jsme nahradili slovo „ale i“ spojením „a také“, to byla jediná změna v textu,

2) podporovala Ukrajinu a mezinárodní společenství v dokumentaci zločinů páchaných Ruskou federací na území Ukrajiny,

3) podporovala zapojení ČR do příprav ustanovení mezinárodního soudního tribunálu,

4) prosazovala další sankční opatření, která musí být dále stupňována, dokud Rusko nestáhne své jednotky z celého území Ukrajiny včetně Krymu,

5) prosazovala požadavek odchodu všech ruských jednotek také z území Moldavska, Gruzie a Běloruska,

6) prosazovala trvalý zákaz vývozu zbraní do Ruska včetně zboží dvojího určení i technologií, které by mohla Ruská federace využít pro svůj zbrojní průmysl,

7) přijala opatření, která povedou k surovinové nezávislosti ČR a celé EU na Ruské federaci, neboť příjmy z prodeje ruské ropy, zemního plynu a jiných surovin by mohly být zneužity k financování další vojenské agrese a rozvratných aktivit proti demokratickým státům,

8) připravovala další kroky vedoucí k zamezení aktivit ruských tajných služeb v ČR, EU a státech NATO,

9) důkladně prošetřila vláda původ prostředků, za něž občané Ruské federace nakoupily v ČR nemovitosti a další aktiva,

10) podporovala všechny Rusy a Bělorusy, kteří se postavili proti zločinné válce Kremlu proti Ukrajině a nezapomněla na podporu těch, kdo z těchto zemí museli prchnout,

11) nadále podporovala Moldavsko a Gruzii, které jsou ohrožovány přítomností ruských jednotek na svém území,

12) připravila podporu Ukrajině po skončení válčení včetně obnovy země a kandidátského statusu v EU,

13) nadále koordinovala postup v rámci EU a se spojenci v NATO, zejména s USA a Velkou Británií.

IV. Senát připomíná usnesení Senátu PČR č. 408 k posilování obranyschopnosti ČR v souvislosti s ruskou agresí proti Ukrajině ze dne 2. března 2022 a také usnesení Senátu PČR č. 381 k aktuální situaci na Ukrajině ze dne 25. února 2022.

A nakonec pověřujeme předsedu Senátu, pana senátora Miloše Vystrčila, aby o tomto usnesení informoval předsedu vlády České republiky. Děkuji.

Děkuji za slovo. Já odpovím na otázku kolegy Čunka, a pak bych reagoval na návrh, který přednesl kolega senátor Hilšer. K těm vztahům mezi Ukrajinou a NATO, to je starý příběh. On jde skutečně až do 90. let. Jako Rusko mělo vlastní formát pro setkávání se Severoatlantickou aliancí, jmenovalo se to Rada NATO – Rusko, kterou Moskva na základě svého vlastního suverénního rozhodnutí přestala navštěvovat, dokonce odvolala nebo zrušila diplomatické kanály na Alianci, tak Ukrajina šla jinou cestou. A byla tam permanentní spolupráce, která byla, řekl bych, teoretická nebo metodická, protože, jak dobře víme, tak ukrajinské ozbrojené síly dlouhou dobu trpěly tím syndromem postsovětských zemí. Hodně se toho změnilo v roce 2014. Tam přichází nová kvalita těch vztahů, ve které vlastně Ukrajina začíná rapidně reformovat svoje ozbrojené síly. Výsledek vidíme dneska.

K vaší otázce: Severoatlantická aliance je vázaná paktem, který zavazuje členské státy, nikoliv nečlenské. Takže na formátu nebo na půdorysu NATO to nejde. Ale teď si otevřeme Chartu OSN. Organizace spojených národů má vlastně dopředu stanoveno, jak vypadá vojenská agrese, jak vypadá obrana a jakým způsobem se státy mohou bránit, aby té agresi čelily. A také že mohou na svoji obranu povolat buď jednotlivé státy, nebo více států jako skupinu. Čili to, co dělá Zelenský, jakožto hlava státu Ukrajiny, nečlenského státu NATO, vlastně spočívá na pravidlech fungování OSN. A z tohoto pohledu by vlastně jeden stát, třeba členský v Alianci, se mohl vydat skutečně na vojenskou pomoc i Ukrajině. Ale v rámci NATO panuje konsensus, že by to byla velmi nebezpečný krok, který by Rusko mohlo interpretovat jako záminku k válce proti celé Alianci. A takovou eskalaci si musíme dvakrát rozmyslet, abychom nerozpoutali něco, co bude těžké kontrolovat. Takže ano, Charta OSN to umožňuje. A prezident Zelenský, když to vezmeme z hlediska mezinárodního práva, zůstává na jejím půdorysu.

A teď dovolte, abych krátce reagoval na ten pozměňovací návrh kolegy Hilšera. Já s ním v zásadě souhlasím, akorát bych měl „češtinské“ zkrácení a úpravy toho textu, které zruší ten letecký most a umožní tam dopravovat tu pomoc třeba po zemi nebo také po moři. Protože když se podíváme na Mariupol, tak tam byly i iniciativy, které by šly například směrem dopravování humanitární pomoci po moři. Takže já bych navrhl následující znění a nechávám skutečně to k další debatě. Ten text by mohl znít takto:

„Aby vláda vyvolala diplomatickou,“ vy jste říkal aktivitu, čili to si píšeme… Iniciativu? Takže zůstává iniciativa? Vy jste říkal aktivitu. Takže zůstává iniciativa, výborně.

„Jejímž cílem,“ teď bych dvě slova škrtl, „je dopravit pomoc ukrajinským civilistům v obklíčených městech.“

A to proto, že my ji tam můžeme dopravit jak letecky, tak po moři, nebo po zemi. Chcete-li trvat na leteckých mostech, klidně. Ale já hlásím, že jsou tady iniciativy i po moři. Vím, že nemáme žádné námořnictvo, ale vy jste říkal, že apelujeme na další země, které mají větší letadla – můžeme apelovat i na země, které mají větší lodě. „Za účelem rychlého poskytnutí základních potřeb nutných pro zmenšení jejich utrpení“ bych klidně dal pryč, protože to cítíme, že je smyslem toho vašeho textu. Čili navrhuji, aby vláda „vyvinula diplomatickou“, zůstává, tedy „iniciativu, jejímž cílem je dopravit pomoc ukrajinským civilistům v obklíčených městech.“ Chcete-li, letecké mosty, můžeme tam vracet… Já jsem pro to, abychom to nechali vágní, protože se jedná v současnosti například také o cestě po moři, kterou bychom také měli podpořit. Děkuji.

Vážená paní místopředsedkyně, vážení kolegové, děkuji za dotaz, který je veden skutečně obavou z toho, abychom se jenom nedívali a mohli také konat.

Sankce byly velmi robustní, docela rychlé, ale jsou děravé. To je první věc. To znamená, je potřeba na nich pracovat, aby se postihovaly i ty bankovní ústavy a další, které nadále pomáhají těm, kterých se to týká, unikat. Ale ono je to širší. My tam vyzýváme vládu – ta formulace není originální, ta se objevuje i v tom sněmovním usnesení – aby ty sankce prosazovala. Ona je může prosazovat na unijní úrovni – tady musíme připustit, že sankční seznam EU není totéž co sankční seznam USA. Protože někteří bohatí podnikatelé třeba vstoupili do podniku v unijní zemi, vlastně mají všechny adresy evropské, podnikají v Evropě, ale přitom je za tím oligarcha, který je na sankčním seznamu například USA.

Mluvím o konkrétní osobě, myslím, že se můžeme potom, když vás to bude zajímat, vrátit k tomu, o koho jde. To znamená: my máme před sebou potíž v tom, že už mezi Amerikou a Evropou jsou jiné typy sankcí.

Další věc, která s tím souvisí a která je naším domácím úkolem: podívejme se na všechny zákony, které u nás jsou, celá řada z nich byla sepisována před 10, 20 a více lety. Byly psány v dobách míru. My nevíme, jak dlouho ten strašlivý konflikt bude trvat, kdo se ještě do něj zapojí. Ale víme, že ta obrana před tím konfliktem už dávno není jenom otázkou zahraničí nebo armády. Je to také otázka vnitřní bezpečnosti, služeb, Policie ČR, zmrazování majetku, postihování bílých koní, dohledávání rodinných příslušníků a podobně. To znamená: udělejme si audit bezpečnosti ČR ve světle toho konfliktu, který skutečně ohrožuje i nás. Najednou uvidíme, že celá řada dílčích zákonů a ustanovení se dostává do takového světla, že jsou krátké na úkoly, které je dnes čekají. A z tohoto pohledu vidím, že i ty sankce, a nejenom sankce, ale i ten zákonný rámec, abychom se nevymkli z právního státu a z Listiny základních práv a svobod, budeme muset ve spolupráci s našimi policisty, službami, vyšetřovateli a dalšími promýšlet, abychom viděli, co má vláda dalšího dělat, aby postihovala nejenom ty díry v sankcích, ale třeba aby zvážila vytvoření vlastního národního sankčního seznamu. Na tom se dnes pracuje.

Česká vláda minulý týden přijala velmi důležité usnesení, které doporučuji zájemcům studovat. Týká se ministerstev financí, průmyslu a obchodu a dalších. Vláda na tom pracuje, ale musíme si připustit, že když to vezmeme stroze akademicky, budou tady akademičtí teoretici práva, kteří řeknou: Nemusíme nic dělat, vždyť nám ještě Putin nevyhlásil válku. Kdybychom ale takto uvažovali a bydleli na Ukrajině, už jsme po smrti, protože ani Ukrajině ještě Putin nevyhlásil válku. Musíme se ve světle tohoto konfliktu, který je v rozporu se všemi pravidly, Chartou OSN jako první, podívat do našich zákonů a uvidíme tam celou řadu nedostatků. Kdybychom čekali na vyhlášení války, tak bude pozdě je napravovat. Musíme právě proto, že máme před sebou také formy hybridního působení, jednat tak, abychom nebyli v oslabení, ale uměli se bránit v této době. To se netýká jenom sankcí, evropských, amerických i těch národních, které si musíme začít sesazovat, ale jedná se i o ustanovení v různých zákonech, do kterých se musíme podívat, aby seděly na tu novou situaci. Budeme muset novelizovat, tak jako jsme novelizovali v minulé době kvůli pandemii. Ta ruská agrese nás donutí k tomu, abychom se podívali do celé řady zákonů a třeba některé drobné věci změnili tak, abychom bílé koně a další mohli chytat a nemuseli jenom přihlížet tomu, co se děje v naší zemi. Děkuji.