K ochraně států před hospodářským nátlakem

Projev Pavla Fischera na 24. schůzi Senátu dne 7. dubna 2022 k Návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o ochraně Unie a jejích členských států před hospodářským nátlakem třetích zemí

• záznam vystoupení Pavla Fischera
• stenozáznam schůze
• Tisk EU č. N 131/13

Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové,

dokument, který procházíme a projednáváme, tedy Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o ochraně Unie a jejích členských států před hospodářským nátlakem třetích zemí, je mimořádnou citlivou věcí, která se dotýká suverenity, svobod, svobodného trhu a prosperity našich občanů.

Pan ministr zcela správně naznačil rizika, která mohou souviset s tím, kdybychom začali v zájmu obrany, ochrany našich ekonomických zájmů zavírat trh. Protože by to mohlo vypadat jako protekcionismus. A položil správně otázku, že je potřeba klást otázku v souladu takových opatření s pravidly Mezinárodní obchodní organizace. Potud podepisuji.

Teď to ale zasaďme do konkrétního příkladu, který když uvedu, tak zjistíme, že je načase jednat. Světová obchodní organizace: ano, měli bychom jednat v souladu se Světovou obchodní organizací, ale ti, před kterými se máme bránit, se ve Světové obchodní organizaci chovají jako slon v porcelánu. Nerespektují pravidla, přestože se k nim zavázali před desítkami let. Mám na mysli Čínskou lidovou republiku. Čili to by potom vypadalo, že se budeme tvářit jako vegetariáni v zoologické zahradě, kde jsou samí masožravci. A než přesvědčíme ty masožravce, oni nás sežerou.

Čínská lidová republika hrubě pošlapává pravidla WTO – Světové obchodní organizace – a my budeme chránit pravidla a nevšimneme si, že se musíme bránit proti Číně. Proto je tak důležité, abychom se jako EU začali bránit. Konečně. To není protekcionismus, to je vyjednávací nástroj, jak se začít bránit a nastavovat vzájemně výhodné vztahy, o které nám musí jít. To, že ty vztahy nejsou vzájemně výhodné, není nic nového. Myslím si, že můžeme přinést celou řadu příkladů.

To všechno dneska projednáváme na pozadí válečného konfliktu, který rozpoutalo Rusko proti Ukrajině. A nesmí nám uniknout, že Čína je v paktu s Ruskou federací, takže je součástí problému bezpečnosti, o které mluvíme. Ale zpátky k tomu nástroji, o kterém dnes jednáme. To znamená, jak se bránit před hospodářským nátlakem třetích zemí.

Dovolte mi uvést jeden příklad – Litva. V prosinci Vilnius dostává dopis od některých významných nadnárodních společností z Německa na čele s firmou Continental a dalšími subdodavateli automobilového průmyslu, že pokud Litva nezmění svoji politiku vůči Číně, takže odejdou z jejich země, zavřou provozy, bude tam nezaměstnanost, protože musí chránit svoje zájmy před tlakem Číny.

Tenhle dopis vstoupí do dějin společného evropského trhu. Protože průmyslníci napsali členskému státu, suverénnímu členskému státu, aby změnil svoji politiku. Co udělala Litva? V minulosti se odvážila vystoupit z toho formátu 17 + 1 a dostala za to od Pekingu co proto. Velmi zajímavá je otázka, jestli ti šéfové těch firem si náhodou nepopletli adresu. Oni napsali dopis do Vilniusu, ale přitom psali z Německa. Neměli napsat napřed do Berlína? Vždyť to jsou firmy, které mají velmi pravděpodobně svoje stálé působiště v Německu. Mohli jednat s německou vládou. Ale to neudělali.

Ještě mnohem důležitější otázka je, proč nenapsali do Bruselu? Proč by psali do Bruselu? Právě proto, že jednotný trh, ve kterém sdílíme naši suverenitu, má za úkol kontrolovat Brusel, Evropská komise. A teď dobře poslouchejte, co se stalo. Němečtí průmyslníci nejenom že nenapsali do Berlína, ani do Bruselu Komisi, ale napsali malému členskému státu, který si dovolil suverénně vystoupit a hájit svoje zájmy proti velké Číně. Tak Evropská komise nekonala, trvalo jí to hrozně dlouho, než se probrala. A dokonce telefonovali z Bruselu do Litvy, aby přesvědčili Litvu, aby změnila názor.

Takže nejenom že Evropská komise nekonala, ale ona se postavila za Peking a tlačila na Litvu, aby změnila názor. To je skandál. Proto ten nástroj, o kterém dneska mluvíme, je tak důležitý. Ano, výhrady kvůli protekcionismu, hlídejme si to, ale zároveň hlídejme Evropskou komisi, aby dělala to, co má. Jednotný trh, sdílíme naše zájmy, ale výměnou je potřeba, aby ten trh někdo hájil. A to musí dělat Evropská komise. A Evropská komise proto, aby ho hájila, by neměla ztratit sever, neměla by ztratit orientaci. Zaplaťpánbůh, že teď projednala a schválila ten strategický kompas – tam to snad je napsáno, že máme také nějaké nepřátele, kteří nám nepřejí. A zároveň by měla mít účinné nástroje, aby se dokázala bránit.

Pokud totiž WTO, Světová obchodní organizace, si neví rady s tím, jak se tam chová Čína, no tak se musí bránit Evropská komise. Takže naprosto souhlasím s tím, co říkal pan ministr, ale když to zasadíme do současného dění, tak takový nástroj jsme měli mít už v minulém roce, aby němečtí průmyslníci nepsali suverénnímu státu, aby změnil svoji politiku vůči Číně, protože další na řadě budeme například my. Nebo jiná členská země. A nakonec to dopadne na naše zájmy a na naši prosperitu, na naše ekonomické subjekty způsobem, že teprve pozdě zjistíme, že jsme se dostali do hledáčku velkých aktérů, kteří nerespektují pravidla.

Proto chci pochválit postoj vlády, povzbudit ji, aby za jednacím stolem v Bruselu bouchla do stolu pokaždé, když uvidí, že Evropská komise zapomněla na to hájit jednotný trh proti všem predátorům, kteří si dovolují napsat suverénním státům, aby změnili svoji politiku. Proč? Suverénní stát, to jsou občané. Občané jsou suverén. A pokud občané si zvolili, že Litva nemá být součástí 17 + 1, tak jim žádný průmyslník nemá co radit.