K návrhům prezidenta na soudce Ústavního soudu

Projev senátora Pavla Fischera na 12. schůzi Senátu dne 31. května 2023 k Žádosti prezidenta republiky o vyslovení souhlasu Senátu Parlamentu České republiky s jmenováním soudců Ústavního soudu (JUDr. Josef Baxa, Mgr. Daniela Zemanová, prof. JUDr. PhDr. Jan Wintr, Ph.D.)

• videozáznam vystoupení Pavla Fischera
• stenozáznam schůze
• Tisk č. 75
• Tisk č. 79

Vážený pane prezidente,
vážený pane předsedající, dámy a pánové, milé kolegyně, vážení kolegové,

chci ocenit, že pan prezident mezi nás přišel. Přišel vlastně s kůži na trh, a to je potřeba ocenit. Je to příspěvek k sebevědomé, otevřené demokratické debatě. To, co zmínil ve svém úvodním vystoupení, bych rád nyní krátce rozvedl. Prezident totiž ve výkonu této velmi významné ústavní pravomoci rozhoduje skutečně podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. A je vlastně trochu jedno, s kým to konzultuje.

Na nás je, abychom zkoumali kritéria, podle nichž se rozhodl a koho nám nabídl. Uvedu jeden hypotetický příklad. Vezměme si, že například někdo z okolí prezidenta, možná to může být i komise, kterou má, mu nabídne kandidáty, kteří splní dvě kritéria: maximální věk 65 let nebo nesmějí být dnes členy Ústavního soudu. Obě kritéria ale v Ústavě nejsou. Proto by takové doporučení komise bylo také mimo rámec Ústavy. Proto je tak důležité, abychom zkoumali, s kým přichází prezident a jak obhajuje jejich nominace.

Přitom právě opakování mandátu je velmi důležité. Už to tady zaznělo – kontinuita Ústavního soudu u nás je mimořádně důležitá. A možnost zopakovat mandát by k tomu mohla přeci přispět.

Co se je totiž stát? Stát je kontinuum. A Ústavní soud České republiky je výjimečný v tom, že dokázal od svého začátku obnoveného působení v roce 1993 přijímat velmi silná, hodnotově ukotvená usnesení, nálezy, které třeba vstoupila do historie, jako je ten v případě protiprávnosti komunistického režimu. A proto je tak důležité, abychom mluvili o kontinuitě, která může být i personální. A proto bychom si měli položit otázku, koho vlastně hledáme na Ústavní soud.

Protože na Ústavní soud se nechodí za odměnu. Není to práce pro funkcionáře, kteří mají zásluhy. Není to také žádná učená společnost, proto bychom vlastně ani neměli zkoumat, kdo má jaký akademický titul. Ale je to místo, kde se hlídá Ústava. A Ústava není neutrální – hodnotově má barvu, má chuť, má význam, který je mimořádně důležitý. Budu citovat z článku 2 naší Ústavy:

„Státní moc slouží všem občanům.“ Možná právě tady je jádro, kterému bychom také měli věnovat pozornost. A navazuje na rozpravu, kterou jsme vedli ve výborech.

Zápas, který dneska probíhá za svobodu občana proti úřadům státu, je totiž mimořádně důležitý. Máme tady spoustu formálně dokonalých rozsudků. Často jsou trochu bez ducha, často se spokojí s procesními detaily. Soudce se jakoby schová za tyto procesní okolnosti. A nejde s kůží na trh, takže potom si občan klade otázku, kde je ta spravedlnost? A tohle může napravovat také Ústavní soud.

Takže koho hledáme? Bojovníky, kteří osvědčili odvahu. Tak jako do generálské hodnosti nebudeme povyšovat někoho, kdo nemá bojovou zkušenost, tak bychom do Ústavního soudu neměli pouštět někoho, kdo neobstál. Kdo není dost pevný, kdo nedokázal jít proti proudu, není to hotová osobnost a nedokázal se v minulosti postavit proti mašinerii státu. Ano, primát občana nad státem, to je jeden z významných parametrů naší Ústavy.

V preambuli stojí, že jsme vlast rovnoprávných svobodných občanů. Tedy občan je více než stát, a instituce jsou teprve na druhém místě. Budování důvěry občanů ve spravedlnost začíná možná právě tím, že prokážeme, že jsme pochopili, že u nás spravedlnost neplatí jenom pro ty chudé, kteří si nemohou zaplatit dobrého advokáta, ale že si soudy posvítí na každého, ať už je bohatý nebo vlivný.

A přesně tak, jak říkal pan prezident, nesmí jít o submisivní osoby, ale o osobnosti, které dokáží čelit ekonomickému tlaku, politickému tlaku, mediálnímu tlaku nebo tlaku veřejného mínění. Ani jsem netušil, že se s panem prezidentem v tomto bodě tak shodneme. Proto jsem chtěl poděkovat za jeho vystoupení. I za tu rozpravu, kterou tady dneska vedeme. Je to skutečně osobní odpovědnost pana prezidenta. A je nás, abychom vyjasňovali kritéria nejenom pro tento výběr, ale pro tu celkovou obnovu, kterou máme před sebou a která nás čeká v nejbližších měsících.

Děkuji ještě jednou za možnost zde vystoupit. A díky za to, že vlastně můžeme mluvit také o kritériích, na základě kterých se rozhodujeme. Hledáme osobnosti, které jdou proti proudu. Hledáme bojovníky, protože jinak bychom se mohli ocitnout ve státě, ve kterém občané právem ztratí důvěru ve svůj stát, ve svoje instituce a také ve spravedlnost. Děkuji.