Hodnoty nejsou na prodej. O komunistické Číně a o nás.

Univerzita v Harvardu má úctyhodnou historii a patří k nejlepším nejen v USA, ale i ve světě. Jejími základními hodnotami je veritas, tedy pravda, a také systematické vzdělávání, excelence ve vědě a studiu a nakonec i závazek připravovat lídry, kteří dokážou přinášet pozitivní dopady na svět. V dnešním světě, kde nechybí nejrůznějších§vnější výzvy, je právě příslušnost k tak prestižní instituci jakou je Harvard, také závazek. Jste všichni absolventy právnického studia. Dovolte mi proto na úvod vašeho jednání v Praze několik poznámek. 

Především vás vítám v Senátu Parlamentu ČR. Tedy v místě, kde vznikají zákony a kde vedeme rozpravu o významných otázkách dnešní doby. 

Úcta k právu, respektování práva a respekt k právnímu státu je veřejný statek. Je v našem společném zájmu, abychom dodržovali právo. V tom máte jako právníci, ať už pracujete v byznyse, v korporacích, nebo ve veřejné správě či mezinárodních institucích, velkou roli. 

Bylo to po pandemii COVID-19. Ve Francii se vedla diskuse v parlamentu, v dolní komoře, a to na téma opatření, která byla zaváděna v reakci na šíření nakažlivé nemoci. V dolní komoře parlamentu Francie, ano, té země, která se s hrdostí označuje za vlast lidských práv, odpovídal jeden z vysokých představitelů. Jednalo se o ministra zdravotnictví. Na otázku, odkud brali inspiraci nebo čím se inspirovali, když zaváděli protipandemická opatření na ochranu veřejného zdraví, tak bez zaváhání odpověděl: v Čínské lidové republice. Jeho odpověď me zarazila. Byla řečena jakoby nic. Jakoby nechtěl vidět rozdíl mezi Francii a komunistickou Čínou. Tedy Francií, zemí, kde sebevědomý občan má možnost postavit se proti veřejné moci, a tento princip utváří celou strukturu ústavních institucí. Zatímco v komunistické Číně je taková podoba vládnutí, že ho nelze sdělit od sledování každého obyvatele 24hodin sedm dní v týdnu. Naprostá, totální kontrola obyvatel, útlak a nulová povinnost skládat účty vytvářejí úplně odlišné vztahy než ty, které jsou v demokratických státech Evropy. Tady rozhodují svobodní občané, tam rozhoduje politbyro. 

Úcta k právu a respekt vůči právnímu státu jsou základem naší bezpečnosti a naší prosperity. To platí nejen na Blízkém východě, kde sledujeme s obavami spirálu rostoucího násilí a mimořádně křehkou situaci. A přitom jsem přesvědčen, že bez respektu vůči mezinárodnímu právu se tu situace nezlepší a nebudou zde ani podmínky pro pokojnou spolupráci. 

Totéž vidíme v případu Ukrajiny. Tam Rusko, které zásadním způsobem porušilo své vlastní závazky a popřelo Chart OSN, rozpoutal největší konflikt od druhé světové války. Navíc pokaždé, když Ruská federace byla požádána, aby umožnila zařadit na pořad jednání Rady bezpečnosti OSN otázku agrese proti Ukrajině, tak pokaždé se Moskva postarala, aby tento bod vůbec nebyl zařazen na pořad jednání. Avšak dobře víme, že jakožto stálý člen Rady bezpečnosti OSN právě Rusko na sebe dobrovolně převzalo velkou odpovědnost. A sice že bude mít ve vysoké úctě základní principy OSN a bude je příkladně dodržovat. 

Rusko v Radě bezpečnosti OSN ale nejedná samo. Má celou řadu spojenců. A ti mu pomáhají blokovat, takže OSN nemůže naplnit poslání, pro který byla tato organizace zakládána. Podobně sledujeme, jak například ČLR zablokovala Radu pro lidská práva v Ženevě. Tam, opět na půdě OSN, se podařilo Číně zablokovat projednávání zvláštního raportu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva v době, kdy ve své práci dospěl k závěru, že na území Číny dochází ke zločinům proti lidskosti. Opět došlo k tomu, že se práci OSN podařilo zablokovat, a to jenom proto, že jeden velký členský stát, stálý člen Rady bezpečnosti, si nepřál, aby OSN plnila své poslání. 

Setkáváme se v Senátu Parlamentu ČR. Zde, z tohoto místa, k nám promlouval předseda parlamentu Tchaj-wanu. Bylo to v červenci 2022, kdy navštívil na pozvání předsedy našeho senátu Českou republiku. Ve svém projevu burcoval a varoval, abychom věnovali zvláštní pozornost tomu, jaké plány má Čínská lidová republika. Musím říci, že slyšet takto mluvit představitele parlamentu, který vzešel ze svobodných a férových voleb, bylo mimořádně silné.

Nevím totiž, jak vy ostatní, ale já čínsky nemluvím. Nerozumím napsanému textu. A navíc žiju v Evropě, takže nemám přístup k čínským dokumentům, které zveřejňuje komunistická strana Číny, pouze mohu číst jejich anglickou verzi zveřejňovanou pro potřeby práce v zahraničí. Ale protože konzultují s experty a opakovaně jsem měl možnost srovnávat texty, které vyšly v čínštině a jejich anglickou verzi, a protože jsem někdy byl dokonce účastníkem událostí, které měly popisovat, tak mohu zodpovědné říci, že Čína navenek říká něco jiného než doma. 

Čínsky nemluvím. Zato důvěřují přátelům. A pokud nás zde, z tohoto místa, varuje předkomunistickou Čínou představitel Tchaj-wanu, tedy Čínské republiky, mám mnoho vážných důvodů jeho slova nebrat na lehkou váhu. Neboť jako blízký soused musí mít s tím své bohaté zkušenosti. 

Ano, není to tak dávno, kdy jsme v přímém přenosu sledovali, jak se komunistická strana Číny rozhodla rozmetat ústavní pořádek v Hong-Kongu, tedy v oblasti, která měla vždy vysokou míru autonomie. A kde platila dělba moci a kde měli vlastní parlament a zákony. Avšak Peking se rozhodl, že na to nebude brát ohled. Porušil své mezinárodní závazky, které na sebe dobrovolně převzal. A tak namísto poslanců Hong-Kongu, kteří vzešli ze svobodných férových voleb, o budoucnosti občanů této země rozhodl stálý výboru komunistické strany v Pekingu. Zákon o státní bezpečnosti, který zde začal platit, zavedli bez ohledu na to, co si o tom myslel zdejší parlament. 

V tomto případě sledujeme, že ze zavádění zákonů a v aplikaci práva není jenom jednat cesta. A že vedle respektu k vládě práva, k právnímu státu a z respektu vůči zákonům je tu i jiná cesta. A sice cesta, na které platí, že zákon neslouží občanům, ale je součástí boje. Anglický výraz lawfare totiž velmi dobře naznačuje, že namísto právního státu tu máme boj, válku, v níž se právních norem zneužívá v rozporu se základními principy, na nichž stojí naše svoboda a demokracie. Jedná se skutečně o globální fenomén. Ostatně neměli bychom přehlédnout, že to, co Peking prosadil v Hong-Kongu, může být jenom navštívenka. Jenom první příklad.

Protože budeme-li naslouchat tomu, co sděluji oficiálně představitelé komunistické Číny, tak nám to ani nemohlo uniknout. A sice, že Čína usiluje o to prosadit nový globální řád. Myslím, že nemusíme dlouho pochybovat o tom, z jakých principů tento nový řád vychází. Bude jistě především vytvářet podmínky pro to, aby zájmy komunistů v Číně zůstaly zachovány na prvním místě bez ohledu na zájmy ostatních.    

Čína má ambici prosadit nový globální řád. Měli bychom si toho být vědomi, mluvit o tom a jednat v souladu s našimi vlastními zájmy. Jinak v tomto střetu nemáme šanci. 

Zvláštní postavení mají v tomto kontextu privátní korporace. Jistě, jejich prvořadým cílem je generovat zisk. Jinak by u svých podílníků a vlastníků nesplnily základní poslání. Avšak hledání zisku za každou cenu, často velmi krátkodobého zisku, se může dostat do napětí se zájmy našich společností a našich států. Jak známo, Čína ohrožuje naše zájmy, naše hodnoty i naši bezpečnost (srov. závěry summitu NATO 2022). Uvedu příklad. Pokud se privátní korporaci podaří v komunistické Číně získat podíl na trhu a generovat obrovské zisky, násobně vyšší než kdekoli jinde na světě, dost možná to má své skryté náklady. O nich se sice tolik nemluví, ale měli bychom je umět pojmenovat. 

Například se této firmě přihodí, že její intelektuální vlastnictví a její patenty jsou zcizeny. Kde se tyto patenty rodily a kde vznikaly? Například v některém státě Evropy, kde vysoká míra sociálního zabezpečení, kreativní průmysl, vysoká úroveň školství nebo veřejné dotace a příspěvky vytvořily natolik příznivé podmínky, že výsledky té firmy jsou založeny nejen na jejich privátním úsilí a genialitě jejich manažerů, ale že vyrůstají z úsilí společenství, které přispělo k úspěchu této firmy. Dalo by se tedy předpokládat, že tak, jako očekáváme, že se budou občané chovat vůči svým státům loajálně, tak by podobná loajalita měla existovat i na straně privátních aktérů a soukromých korporací. V opačném případě bychom mohli skutečně oslabovat postavení našich států Evropy. A pak se nemůžeme divit, že Evropa má potíže z hlediska schopnosti konkurovat nebo že není schopná se dostatečně bránit predátorům. Na bezpečnosti opravdu záleží. Pokud nepřijmeme důležitá rozhodnutí včas, mohli bychom právě naši bezpečnost ohrozit. A s tím také naši prosperitu. 

Některé hodnoty zkrátka nejsou na prodej. A neměli bychom přihlížet tomu, že se to děje. A že je tu řada aktérů, kteří zkouší  prodávat – a často hluboko pod cenou – i to, co bychom si měli ponechat. 

O těchto věcech je třeba nahlas mluvit. A to dříve, než bude pozdě. Jistě, budete mít pravdu, pokud namítnete, že privátní korporace nebo podnikatel= jsou vázáni mlčenlivostí. A že tedy o těchto otázkách nemohou mluvit nahlas. Podobně ani mediální společnosti si nemohou dovolit publikovat kritické články o ohrožení, které je spojeno s rostoucím vlivem komunistické totalitní Číny. A je to pochopitelné, neboť příjmy z reklamy jsou často tak významným přínosem do hospodaření médií, že se nemáme čemu podivovat. A nepřekvapí, když dokonce vlády evropských států nejsou ochotny se kontrolovat se zájmy Číny. Mají na starosti veřejné statky, mají možná přísliby nových pracovních míst nebo jsou pod tlakem velkých firem. Ale ti, kdo mluvit  mohou, jsou členové parlamentů. Mají totiž imunitu a mohou si dovolit problém pojmenovat. 

A pokud je někdo zkusí umlčet – se slovy, narušujete dobré vztahy Prahy a Pekingu – pak stačí se podívat po světě. Podobné starosti řeší kolegové a kolegyně poslanci a senátoři v Japonsku, v Austrálii, na Novém Zélandě, ale také ve Švédsku nebo v Kanadě. Zkrátka je v našem bytostném zájmu, abychom – jako členové parlamentu- porovnávali vývoj. Dojdeme přitom k závěru, že se jedná o globální útok na parlamentní demokracii. Jsem přesvědčen, že čím dříve se tomu budeme globálně věnovat, tím lépe pro nás. Času totiž není nazbyt. 

Zmínil jsem, že jako senátor mám kontakt s mými kolegy v různých parlamentech světa. Parlamenty samotné to ale nezachrání. Potřebujeme zapojit aktéry občanské společnosti. Potřebujeme jednotlivce i celé firmy, aby nám pomohli burcovat naše vlády, aby nezaspaly příhodnou chvíli. 

A tady se obracím na vás, členy evropské asociace absolventů právní školy v Harvardu. Jste propojeni, máte network, znalosti a kontakty. Víte dobře, jak důležité je respektovat právo a právní stát. Víte, že jsou hodnoty, které prostě nemohou být na prodej. A musíte sami nejlépe vidět, jak vážná je situace. Potřebujeme vaši pomoc. Jsem proto rád, že jste si pro vaše setkání vybrali právě Prahu a že je to právě Senát Parlamentu ČR, kdo vám mohl nabídnout pohostinnost. Těším se na naši diskusi. A přeji vám všem příjemný pobyt. 

Redigováno, projev v angličtině