Naše ústava není hodnotově neutrální

Vážený pane prezidente,
vážený pane předsedo, dámy a pánové,

setkáváme se, abychom projednali žádost prezidenta o jmenování ústavních soudců.

Na prvním místě chci poděkovat panu prezidentovi za to, že přišel do Senátu. Nebývala to samozřejmost. A nabízí se srovnání s vaším předchůdcem, které by jen dalo vyniknout tomu, jak důležité je, že mezi nás přicházíte a že jste si na nás udělal čas.

Totiž pravomoc, o které jednáme a která je dnes na pořadu dne, je pravomoc sdílená. A my se k tomu sdílení naplno hlásíme. Je to pro nás důležité, že jste tady osobně přítomen. Chci vám proto poděkovat a ocenit to. Snad nelze najít větší kontrast s tím, na co jsme byli zvyklí. Váš přínos pro kulturu politiky a pro respekt ústavních institucí je v tomto smyslu vidět na první pohled.

Dnes jste přinesl dvě osobnosti a přivedl mezi nás dvě autority, které mají, jak věřím, natolik zajímavý profil, že budou přínosem pro Ústavní soud, pokud jim dáme dnes zelenou.

U pana doktora Tomáše Langáška jsem chtěl velmi ocenit jeho vhled do činnosti Ústavního soudu a jeho institucionální paměť, protože tím umožňuje navázat na nejdůležitější etapy činnosti této mimořádně důležité ústavní instituce. Když jsme projednávali jeho kandidaturu v Senátu, tak mi ožívaly před očima osobnosti a příběhy a situace, které Ústavní soud také musel řešit a na které on, bude-li schválen, bude moci jako člen navázat. Právě kontinuita byl přeci apel, který jste od nás, pane prezidente, slýchal tady z toho místa. Protože to není jen tak samo sebou. Někteří říkali, že Ústavní soud má být především pestrý. Ale Ústavní soud není rada vlády pro národnostní menšiny nebo něco dalšího. Ústavní soud je především státní instituce. A tady si musíme položit otázku, co to je stát.

Stát je kontinuita. A právě proto, že tady máme v osobě pana doktora Langáška člověka, který intimně poznal fungování Ústavního soudu, který tam působil a viděl některé velmi složité kapitoly naší politické a státní historie zblízka, z první ruky, tak je pro mě právě tou kontinuitou, po které jsme volali. A já vám za to chci poděkovat.

V případě pana profesora Jiřího Přibáně bych mohl začít tam, kde jsem před chvilkou byl u pana doktora Langáška. Když jsme spolu jednali, tak jsem si uvědomil, s jakou barvitostí ožívají osobnosti a příběhy našeho Ústavního soudu nebo ústavní teorie, protože on sám řadu z nich osobně znal a s nimi polemizoval. Ano, Ústava ČR není hodnotově neutrální. Ano, je velmi dobře, že pan profesor zmínil, že si je vědom i toho, že je potřeba chránit náš ústavní systém dokonce proti přemíře aktivit některých nadnárodních institucí. Ano, je velmi dobře, že pan profesor zmínil občanskou odpovědnost a občana, protože občan pro nás je přeci suverén. A právě sebeomezování členů Ústavního soudu je tak důležité, aby u nás nenastaly situace, kterým se někdy trochu s povzdechem říká, že máme snad u nás nadvládu soudců. Je-li občan suverén, musíme tuto suverenitu občanům vracet.

Chtěl jsem proto, pane prezidente, poděkovat ještě jednou.

Přišel jste mezi nás a přinesl jste návrhy na ústavní soudce, s kterými já se naprosto ztotožňuji. Vidím, že nabízejí kvality, které náš ústavní pořádek potřebuje jako sůl.

Děkuji.

Podle přepisu na webu senat.cz, jazykově upraveno.