O “mírové” iniciativě Maďarska, která může prodlužovat válku, a dalších otázkách

Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové,

Jednáme o tom, s čím pojede vláda ČR na říjnovou Evropskou radu, která se koná 17. a 18. října. Chtěl jsem komentovat krátce to, co řekl pan ministr Bek ve svém úvodním slovu, a upozornit na dvě oblasti, které nezmínil a které si myslím, že bychom měli mít také na zřeteli. Jedná se o zahraničně-politickou agendu, která je také součástí tohoto jednání.

Můj první komentář se týká Ukrajiny. Když se podíváme na bod jednání Ukrajina, když se podíváme na tu hrůzu, kterou sledujeme a která se odehrává dnes na Ukrajině, uvědomujeme si, že ruské útoky směřovaly především v posledních měsících na elektrárny a na rozvodny. To znamená na infrastrukturu, která zabezpečuje lidem teplo, světlo, dodávky elektřiny pro průmysl, ale také například pro železnice a podobně.

Ano, před válkou se na Ukrajině vyráběla elektrická energie v takovém rozsahu, že Ukrajina byla největším evropským výrobcem elektřiny. Ta výroba dosahovala nějakých 59 GWh a Ukrajina spotřebovala necelou polovinu. To znamená, všechno ostatní Ukrajina exportovala. Dnes z toho zůstává zlomek, nějakých 17 GWh, všechno ostatní bylo zničeno. Podle analýzy Curyšského institutu, který se věnuje otázkám energetiky, bylo 70 % ukrajinské energetiky zničeno. Všechny elektrárny byly cílem ruských útoků, vč. dvou jaderných elektráren, nepočítáme-li tu další, která je mimo provoz. Elektrárna Záporoží a elektrárna Chmelnycká byly cílem útoku ruských dronů a ruských vojenských operací. To je přece skandál. To je neuvěřitelné. Nikdy k tomu nedošlo, že by se jaderné elektrárny staly cílem vojenských operací. Ale to se stalo skutečností právě v případě ruské agrese proti Ukrajině.

A teď si musíme uvědomit, co to znamená. Protože ty útoky pokračují a potřeby Ukrajiny z hlediska dovozu energetiky rostou. My si musíme uvědomit, že bude-li tvrdá zima, nevíme dopředu, jakou zimu letos můžeme čekat, může se právě i z těchto důvodů zvednout obrovská vlna uprchlíků, energetických uprchlíků, kteří budou hledat cestu do bezpečnějších zemí. I my můžeme být jednou z nich. Proto musíme být velmi nároční i k tomu, co EU bude navrhovat. Já jsem rád, že to tady zmiňoval pan ministr.

Zmiňoval také otázku blokování ze strany některých členských zemí a konkrétně jmenoval Maďarsko. Musíme si uvědomit, že Maďarsko sice mluví o míru, mluví o nových přístupech k tomu konfliktu, který se odehrává na východě Evropy a je tak zničující pro celý kontinent a má i globální dopady, ale některými těmi iniciativami, které se mírem zaštiťují, vlastně podobní aktéři jako Maďarsko prodlužují celý konflikt, protože komplikují mezinárodní dorozumění. Bourají konsensus tam, kde v minulosti byl. Znemožňují dohodu na dalších krocích, které už dnes je vidět, že je potřeba přijímat.

Z tohoto pohledu je potřeba, abychom byli velmi nároční, abychom dokázali mluvit velmi otevřeně i o tom, že ne každá mírová iniciativa, která se tak nazývá, nebo ne každý mírový úmysl, který sám sebe tak označuje, nutně vede k nastolení míru a příměří, ale naopak prodlužuje válku, prodlužuje zabíjení a umožňuje Rusku, aby nadále pokračovalo v destrukci Ukrajiny. To je věc, kterou je potřeba, abychom i my jako členové parlamentu uměli číst, dešifrovat a také vysvětlovat.

Můj druhý bod, který chci krátce komentovat, je situace na Blízkém východě. Tou se totiž bude Evropská rada také zabývat. Kdybychom uměli odpovědět na otázku, jak dlouho bude trvat ten konflikt, jehož jsme svědky, byli bychom pravděpodobně tady všichni kandidáti na Nobelovu cenu míru. Protože ta situace je tam tak mimořádně komplikovaná, že je velmi těžké najít cestu k řešení, resp. přijít s nějakou iniciativou nebo podpořit řešení, které by přineslo rychlé příměří a zkrátilo utrpení civilních obyvatel, tak, jak o tom mluvil pan ministr. Ano, Izrael má právo na sebeobranu. Ano, je samozřejmé, že je třeba, aby byli všichni rukojmí propuštěni a mohli se vrátit domů. Ale když se podíváme na to, co říkal pan ministr, že musíme hledat odpověď v souladu s mezinárodním řádem, tzn. se řádem, který je založen na pravidlech, už to začíná být složitější. A to ještě nemluvíme o tom dalším, co zmiňoval, o ochraně civilního obyvatelstva.

Proto jsem chtěl požádat i vládu ČR, aby s ohledem na to, že – jak věřím – válečné operace nebudou a nemohou trvat do nekonečna, také umožnila diskusi o politickém řešení celé situace, jakkoli je dnes daleko. Neboť angažmá Íránu a dalších států, které si nepřejí uklidnění, je mimořádně intenzivní.

Nyní dvě věci, které pan ministr nezmínil, nejspíše s ohledem na úsporu času. Myslím si, že je tu zmínit musíme. Jsou z oblasti zahraniční agendy této Evropské rady.

První – Súdán. V Súdánu zuří mimořádně složitý konflikt, občanská válka, už více než rok. V zemi je hladomor, umírají tam po tisících občané, civilní obyvatelstvo je vystaveno přímé palbě vojenských jednotek. Otevřené násilí vyvolává obrovský přetlak uprchlíků, kteří se vydávají na cesty v milionech. To je věc, kterou přestože vnímáme možná jenom jako periferii, měli bychom brát velmi vážně. Protože pokud nebudeme hlídat, co se děje v Africe, budeme překvapeni, co se děje v Evropě nebo na světových trzích například s klíčovými surovinami, se strategickými surovinami, které jsou nezbytné pro výrobu některých důležitých komponentů do našich technologických výrobků, kterými běžně disponujeme. Súdán není nějaký konflikt, který je daleko. Je potřeba o něm mluvit. Jsem rád, že i tato Evropská se mu bude věnovat, jakkoli se nám může zdát, že je to území vzdálené.

Druhé vzdálené území, které může být také velmi blízko z hlediska globálních vztahů, je Venezuela. Jak dobře víme, ve Venezuele probíhaly falšované prezidentské volby. Nebylo to poprvé. Falšování prezidentských voleb už tam bylo v roce 2019, kdy byl zvolen jako vítěz Guaidó, který se ale nikdy nemohl ujmout vlády. Vyvolalo to obrovské protesty v ulicích a obrovskou represi ze strany režimu. V roce 2024 probíhaly nové prezidentské volby, vyhrál Edmundo González. Výsledky byly tak rafinovaně zfalšované, že se opět nebude moci legitimní vítěz ve volbách ujmout moci.

Venezuelu musíme mít na agendě a je dobře, že Evropská rada se tomu bude věnovat, protože ve Venezuele najdeme podobné, anglicky bychom řekli “usual suspects”, to znamená bandu, která venezuelskému režimu pomáhá. Vedle kubánského režimu tam najdeme Rusko, Írán, Severní Koreu a další. Je to stejná společnost, kterou vidíme například, jak pomáhá Rusku v jeho agresi proti Ukrajině. I proto by nás mělo zajímat, co se děje v Latinské Americe, a měli bychom využít i našich možností, diplomatických a jiných, abychom se k tomu aktivně postavili z hlediska toho, co považujeme za důležité. To znamená: vláda práva, respekt k pravidlům, k demokracii nebo ochrana svobody a další.

Nakonec pan ministr správně zmiňoval Moldavsko. Tam nemůžeme vůbec nic dalšího připojit. Moldavsko potřebuje pomoci na cestě k evropské spolupráci.

Nakonec v případě Gruzie, tam také musíme souhlasit, protože s ohledem na trajektorii, kterou vidíme dnes na straně vlády ve Tbilisi, která sice mluví o evropské integraci, ale dělá pravý naopak, nebo jako kdyby nebrala vážně své závazky, tak tady musíme být nároční. Chtěl jsem poděkovat panu ministrovi, že na to upozornil, protože pokud bychom si nevšímali toho, co se děje například právě v Gruzii, kde se s evropskými vlajkami provádí často protievropská politika, mohli bychom být překvapeni, kdo tam zvítězí ve volbách a co se bude dít potom. Volby budou už velmi brzy, proto je velmi správně, že ČR k tomu přistupuje aktivně. Tím navazuje na naše dlouhodobé angažmá ve prospěch těsné spolupráce všech, kteří chtějí s EU spolupracovat a kdo chtějí respektovat pravidla hry.

Videozáznam je tady

Stenozáznam schůze je zde