Drony pro Ukrajinu a aktivity skupiny D

Na Ukrajině probíhá zápas o bezpečnost Evropy. Je to bojiště 21. století. Metody válčení se mimořádně rychle posunuly. Ve velkém se nasadily bezpilotní prostředky. A přitom nadále platí, že mít bojovou zkušenost je k nezaplacení, je to nenahraditelné. Je-li možné zabezpečit, abychom měli i v dnešní době přístup ke zkušenosti bojujících jednotek – například tím, že jsme s nimi v kontaktu a  dodáváme humanitární nebo jinou pomoc – pak je v zájmu České republiky, abychom toho využili. Jde tu o obranyschopnost země. Často  si proto kladu otázku – kolik tam máme právě v této chvíli lidí? Přijde mi, že se tomu nevěnuje dostatečná pozornost. Nemluvíme přitom rovnou o vysílání jednotek na misi. Jde tu o možnost vysílat vojáky na služební cesty, které v souladu se zákonem 221 z roku 1999 sbírky podepisuje nadřízený, jak stanoví paragraf 14. I zde samozřejmě má probíhat parlamentní kontrola. Ale způsob, jímž někteří začali kritizovat v poslanecké sněmovně vysílání našich vojáků na služební cesty, je podle mého přes čáru. Jak známo, cesty příslušníků speciálních sil podléhají vysokému stupni utajení a veřejné probírání detailů může být v rozporu se zákonem. Proto kritizuji, že poslanci s ministryní o těchto otázkách nejednají za zavřenými dveřmi, jak by se slušelo. Oslabují tím obranyschopnost České republiky.