Únos demokracie za bílého dne

Dnes je den, který je významným nejenom pro nás, ale především pro Gruzii.

Tak, jako my máme 17. listopad v roce 1989, Gruzie má svůj 9. duben, který slaví jako Den národní jednoty.

Byl to den, kdy sovětská armáda násilně potlačila protesty na hlavní třídě Rustaveli ve Tbilisi. Při těchto násilnostech zemřelo 21 mladých protestujících. Bylo tam více než 100 zraněných. A tenhle den, který se jmenuje den národní jednoty, se stal milníkem a předělem na cestu ke svobodným volbám, které přišly v listopadu 1989 pro Gruzii.

Dneska se na hlavní třídě ve Tbilisi Rustaveli demonstruje opět. Masová mobilizace policejních složek ukazuje, že současní vládci rozhodně nepodceňují nespokojenost protestujících, kteří se zde setkávají už více než 100 dní bez přestání. Tady se psala historie a píše se historie i dnes. V zemi jsou političtí vězni, jsou pronásledováni novináři, parlament je jednobarevný. Jak došlo k tomu, že v parlamentu v Gruzii sedí všichni za jednu stranu?

Stalo se to po volbách, které byly na podzim minulého roku. Ty volby nebyly ani férové, ani spravedlivé. Jejich výsledek byl pochybný, provázely je velmi nestandardní situace, o kterých mimořádně kriticky mluvily i mezinárodní organizace a pozorovatelé. Prezidentka Salome Zurabišvili, která tehdy měla odpovědnost za dodržování ústavy a za nejvyšší úřad v zemi se proto obrátila na představitele své vlastní země, aby pomáhala tomu, aby volby dopadly a aby například policejní složky zasáhly. O tom, jak to probíhalo, si nechte vyprávět. Zjistila totiž, že v té zemi ji přestávají poslouchat i členové vlády a neodpovídají na apely hlavy státu. Když potom se ukázala, že volby by měl přezkoumat ústavní soud, prezidentka podala k tomu příslušné podání, ale ústavní soud se tím nezabýval.

A protože v souladu s ústavou platí, že v Gruzii se parlament nemůže setkat jen tak, ale musí první ustavující schůzi vyvolat nebo pozvat zvolené právě hlava státu, tak ani tady nebyla ústava respektována. Došlo k živelné schůzi, na kterou z protestu nepřišli představitelé opozice. A ti, kteří se chopili moci, prohlásili, že když opozice nebude v parlamentu, že ta uvolněná místa zaberou sami. Proto je dneska v Gruzii jednobarevný parlament, který si zvolil vedení živelným způsobem. Podobně živelně našel svoji vládu. A stejně zvolil i svého prezidenta.

Tak jako otazníky nad legitimitou parlamentu a jednotlivých poslanců, kterou neprozkoumal nezávislý soud, vidíme dodnes viset otazníky, tak podobný otazník vidíme i nad tím, zda  tato země může mít vládu v této situaci. Můžeme také důvodně pochybovat o mandátu současného prezidenta. Proto, když jsem o tom mluvil s paní prezidentkou a ptal jsem se, jak ji vlastně můžeme nazývat, tak její mandát sice skončil k datu, které bylo určeno koncem minulého roku, ale ona vlastně v souladu s ústavou dodnes čeká, až předá svůj úřad legitimně zvolenému nástupci. Takový se nevyskytl. I proto jsme tak poctěni, že Salome Zurabišvili můžeme uvítat v našem středu.

Tahle nákaza se do Gruzie nedostala sama sebou. Přišla tam z kruhů, které byly napojeny na Rusko. A tak, jako Gruzii v roce 2008 obsadila vojska Ruské federace za využití otevřeného násilí a okupují je vlastně dodnes, tak jsme byli svědky v roce 2024 jiného postupu. Gruzie se zmocnili lidé bez střílení, bez tanků, ale zato způsobem, nad kterým se nám může skutečně tajit dech. Lidé protestují a jsou na ulicích právě proto, že v ulicích je dnes poslední místo, kde se ještě mohou volně pohybovat, protože média jsou pod atakem, novináři ve vězení, političtí vězni ukazují, že režim rozhodně nepodcenil každého, kdo vystoupil z davu. A o tom, že se zde vede útok i na nevládní organizace, můžeme slyšet i u nás.

Tohle jsou okolnosti usnesení, které vám teď přečtu. My jsme ho projednávali na schůzi VZOB 12. 3. 2025. A bohužel se v textu příliš mnoho nedá změnit k lepšímu, spíše naopak. Máte jeho text před sebou na stolech, a proto mi dovolte, abych vám ho teď načetl.

„Senát Parlamentu ČR k pokračujícím protestům v Gruzii, ústavní a politické krizi po nespravedlivých volbách, k sílící represi a porušování lidských práv připomíná:

usnesení Senátu k situaci v Gruzii po přijetí zákona o transparentnosti zahraničního vlivu, které jsme přijímali 12. 6. 2024, usnesení Senátu ke krizi v Gruzii a dopadů na ČR, které jsme přijímali 18. 12. 2024, usnesení Rady Evropy s číslem 2585 z 29. 1. 2024 k věcnému zpochybnění dosud neratifikovaných pověřovacích listin gruzínské parlamentní delegace, usnesení k dalšímu zhoršení politické situace v Gruzii, které přijal Evropský parlament 13. 2. 2025.

Konstatujeme, že v zemi kulminovala vážná politická krize ve volbách 26. 10. 2024, které nepřinesly rozuzlení, neboť statisícům občanů žijících v zahraničí byla upřena možnost zúčastnit se vole. A naopak těm, kdo k volbám přišli, byla upřena důvěrnost volby a byli vystaveni tlaku a hrozbám, přičemž na rozsáhlé nesrovnalosti kolem voleb upozornila zpráva pozorovatelů OBSE z 20. 12. 2024.

Konstatujeme, že prezidentka Salome Zurabišvili po volbách podala stížnost na regulérnost voleb k ústavnímu soudu, rozhodla se posečkat se svoláním ustavující schůze parlamentu, avšak ústavní soud podání tehdejší prezidentky neřešil, parlament se rozhodl sejít na ustavující schůzi v rozporu s ústavou, zvolil si předsedu a další orgány a dokonce přikročil k volbě prezidenta, čímž se politická krize změnila v krizi ústavní a vyvolala zásadní pochybnosti o legitimitě současných představitelů státu, „parlamentu“, „vlády“ i „prezidenta“ i všech rozhodnutí, která jsou od té doby přijímána.

Konstatujeme, že ačkoli politické strany, které se zúčastnily voleb, dříve slíbily občanům, že Gruzie bude pokračovat v jednáních o členství v EU, představitelé země 28. 11. 2024 oznámili, že Gruzie přerušuje rozhovory s EU na čtyři roky, čímž porušili nejen předvolební sliby, ale především ústavní závazek usilovat o členství Gruzie v EU, který je ukotven v článku 78 v tom smyslu, že všechny ústavní orgány státu přijmou veškerá opatření k zajištění plné integrace Gruzie do EU a do NATO.

A nakonec konstatujeme, že reakcí gruzínských občanů jsou masové protesty, které pokračují dodnes, při nichž požadují nové volby, propuštění politických vězňů a obnovení spolupráce s EU.

S politováním bereme na vědomí, že pokračuje systematické zatýkání a zastrašování lidí prostřednictvím fyzického násilí, že podle pozorovatelů je v zemi 54 osob vyšetřovaných z politických důvodů a 47 politických vězňů jakož i stovky zadržených, kteří byli gruzínskou policií mučeni. Jsou pošlapávány základní svobody občanů, pokračují masivní zásahy proti médiím, nevládním organizacím a politické opozici, roste tlak na státní zaměstnance s požadavkem, aby se přizpůsobili, v opačném případě jsou masivně propouštěni. Vláda kriminalizuje spolupráci se zahraničními partnery, což se vztahuje i na spolupráci v rámci EU. Představitelé státu dosud nedokázali uspokojivě vyšetřit případy prokazatelného zneužití síly, útoků, mučení, svévolného zadržování a vyhrožování vůči demonstrujícím a zástupcům médií. A nakonec konstatujeme, že tlak na změnu režimu podlomil nezávislost justice a zničil pravidla právního státu.

Odsuzujeme masivní represi v zemi a porušování základních práv a svobod.

A vyjadřujeme přesvědčení, že se Gruzie vzdálila závazkům, které na sebe dobrovolně vzala jako člen Rady Evropy a jako kandidátská země EU.

Jsme přesvědčeni, že hluboká krize v Gruzii nemůže být vyřešena bez toho, že se okamžitě přistoupí k vyjednávání s opozičními silami o nových volbách a bez vyvození odpovědnosti vůči všem, kdo se podíleli na násilí proti demonstrantům.

Jsme přesvědčeni, že vzhledem k pochybnostem o legitimitě přijatých rozhodnutím je jediným východiskem z ústavní krize vyhlášení nových parlamentních voleb pod přísným dohledem neutrální ústřední volební komise, úřadů s účastí mezinárodních pozorovatelů, což by mohl být nejdůležitější krok k obnovení ústavního pořádku v zemi.

Doporučujeme vládě ČR, aby požadovala vyhlásit v Gruzii nové parlamentní volby jako jediné cesty ze současné krize v zemi. A aby jednala v tomto smyslu v rámci EU, OBSE, Rady Evropy a dalších.

Doporučujeme vládě, aby vyzvala k propuštění všech politických vězňů, k zastavení vyšetřování a stíhání vůči nim, k obnovení svobody shromažďování a svobody projevu a k odvolání nedemokratických zákonů, které mají dopad na sdělovací prostředky, občanskou společnost, svobodu slova a na státní zaměstnance. Aby požadovala vyšetřování všech případů porušování zákonů ze strany policie, soudů a státních zastupitelství a výrazně doplnila a rozšířila seznam osob, na které se vztahují individuální sankce ČR za jejich podíl na represích, na uchvácení institucí státu, a to včetně příslušníků policie, státních zástupců a soudců, stejně jako propagandistů, aktérů veřejného vysílání nebo podnikatelů, kteří napomáhají vládnoucí straně v uchvácení státu.

Doporučujeme, aby vláda rozšířila sankce i na majitele a představitele propagandistických sdělovacích prostředků a na tvůrce propagandistického obsahu online a aby ve spolupráci i s dalšími zeměmi zajistila přítomnost pozorovatelů u probíhajících zpolitizovaných soudních procesů. Doporučujeme, aby vláda upravila parametry rozvojové spolupráce tak, aby dala přednost nevládním organizacím před vládními partnery a aby výrazně zvýšila podporu občanské společnosti v zemi.

Nakonec pověřujeme předsedu Senátu Parlamentu ČR Miloše Vystrčila, aby s tímto usnesením seznámil předsedu vlády ČR, ministra zahraničních věcí a předsedy parlamentů států EU.

Tolik naše usnesení. Jestli se něčeho současní vládci v zemi bojí, tak jsou to sankce. I proto je potřeba, abychom se na ně dokázali jako ČR a EU zaměřit, protože to je to, z čeho mají obavu. A já mám za to, že i toto usnesení, budeme-li ho teď projednávat a těším se, že ho budeme moci potom také schvalovat, že může být apelem na to, aby vláda ČR nejen pokračovala, ale také přitvrdila a zesílila koordinaci s dalšími státy EU.

Dámy a pánové, děkuji za vaši pozornost.

Jazykově upraveno, stenozáznam je zde